Článek
Jsou i v Česku komentátoři, kteří chválí fakt, že většina Bundestagu z iniciace nové vlády zrušila německou dluhovou brzdu zakotvenou v ústavě. Vše schválila vládní parlamentní většina poněkud nesourodého spojení pravicových unionistických stran CDU/CSU v čele s kancléřem Friedrichem Merzem (CDU) s levicovou sociální demokracií SPD. Vysoký volební zisk pravicově konzervativní Alternativy pro Německo (AfD), kterou po rozpadu předchozí levicové koalice SPD, strany Zelených a liberální FDP v únorových předčasných volbách do Bundestagu volil každý pátý Němec a kterou mainstreamové strany nálepkují jako extremistickou a populistickou, totiž v podstatě jinou vládní sestavu kvůli ignorování spolupráce s AfD v podstatě znemožnil. Nyní se ovšem ideové rozpory mezi pravicí a levicí v berlínském kabinetu začínají stupňovat.
Do čela zreálnění zelenou ideologií těžce zatížené německé politiky se sebevědomě postavila 51letá východoněmecká politička CDU Katherina Reicheová, která vede klíčové ministerstvo hospodářství. Jeho další atribut je ministerstvo energetiky. Její předchůdce Robert Habeck a klíčový muž německé strany Zelených nazýval tento úřad pro rozvoj hospodářství ještě přívlastkem „pro ochranu klimatu“. Tím nejpodstatnějším rozdílem mezi oběma politiky je fakt, že Reicheová je energetičkou (naposledy byla více než pět let generální ředitelkou energetické společnosti Westenergie, dceřiné společnosti energetického gigantu E.ON), kdežto Habeck vystudovaným literárním estétem. Odborné vzdělání tak není pro Zelené překážkou v ideové pevnosti, což pro profesní background ostatně platilo pro všechny vrcholné představitelé Zelených v bývalé spolkové vládě. (https://blog.idnes.cz/smutny/nemecke-zelene-ideologii-je-nejen-technicke-vzdelani-na-obtiz.Bg21121201).
V polovině června se ministryně postarala o pořádný rozruch v německé politice. Rozhodla se zúčastnit v Bruselu jako „pozorovatelka“ schůzky jaderné aliance, což je neformální sdružení 12 z 27 členských států EU, které provozují jaderné elektrárny. Na to naštvaně reagoval ministr životního prostředí (MŽP) Carsten Schneider (SPD). A ukazuje se, že nejen mezi oběma politiky, ale mezi oběma koaličními vládními partnery se prohlubují odlišné názory na role obnovitelných zdrojů energie, ochrany klimatu a jaderné energie. Schneider je totiž jako ministr oficiálně zodpovědný za jadernou bezpečnost v Německu, včetně otázek souvisejících se skladováním jaderného odpadu. Schneider zdůraznil, že Německo se rozhodlo ukončit využívání jaderné energie, když se nyní zaměřuje na obnovitelné zdroje energie, jako je solární a větrná energie. „Neexistují žádné další závazky (vůči jadernému průmyslu, pozn. red.) a žádné nebudou,“ řekl Schneider.
Ovšem Reicheová se opírá o postup kancléře Merze. Koncem května Reicheová v Bruselu prohlásila, že je v oblasti výroby energie „technologicky otevřená“. Konkrétním důvodem byl společný dokument vlád v Paříži a Berlíně, v němž se uvádí, že restart francouzsko-německé energetické politiky se uskuteční „na základě klimatické neutrality, konkurenceschopnosti a suverenity“. Přeloženo do srozumitelštiny: podle dohody německého kancléře Merze a francouzského prezidenta Emmanuela Macrona by v EU měly být podporovány všechny formy energie, pokud jsou nízkoemisní, tedy aby se ve vedení EU konečně jádro dostalo na roveň podporovaných OZE. To by totiž v dekarbonizační politice EU nutně znamenalo, že výroba energie z jádra by měla být započítávána do splnění emisních cílů daných zemí. A Francie a také Česko by rázem měly své cíle splněny. Ovšem postoj Merze má v pozadí také kompromis: Německo v případě uvolnění spojeneckých závazků USA by i chtělo zajistit ochranný deštník francouzských jaderných zbraní. Když jaderné zbraně sousední země jsou najednou vhodné, tak i mírové využití atomu v energetice nemůže zůstat stranou. V Německu ale zřejmě bude opětné zprovoznění uzavřených jaderných elektráren neprůchodné, spíše se mluví o využití malých modulárních reaktorů.
Reicheová očividně pod tlakem německého průmyslu nyní zdůrazňuje náklady spojené s energetickou transformací. Frázi „Slunce neposílá účet“ ode mne neuslyšíte, prohlásila na Industry Day. „To si můžete vymyslet, jen když o energii nic nevíte,“ prohlásila s jasným provokativním šťouchnutím vůči bývalému levicovému politicko-ideologickému tandemu Zelených a SPD. Tagesschau, zpravodajská relace německé veřejnoprávní televize ARD, upozornila, že ministryně někdy jde dokonce dál než koaliční dohoda mezi CDU/CSU a SPD, když nepřímo zpochybňuje cíl Německa dosáhnout klimatické neutrality do roku 2045, tedy o pět let dříve než celá EU. „Harmonizace s mezinárodními cíli by byla prospěšná,“ dodala Reicheová.
V konfrontaci s požadavky německého průmyslu chce Katherina Reicheová rozšířit počet německých společností, které mají dosáhnout na dotace na ceny elektřiny z 350 na 2 200. Opatření by podle předběžných odhadů financovalo až polovinu účtů za elektřinu firem po dobu tří let a německý státní rozpočet by to stálo přibližně 4 miliardy eur. Tuto podporu z veřejných zdrojů za podmínky průmyslových dekarbonizačních procesů už podporuje i Brusel, i když řada dalších zemí včetně Česka také finanční možnosti bude mít jen těžko a jejich průmysl tak nebude vůči dotovaným německým podnikům konkurenceschopný.
Merzova vláda slíbila úlevy v cenách energie také pro domácnosti, což má stát 5,4 miliardy eur, ale kvůli nedostatku peněz ve státní kase byly odloženy. Šéf koaliční CSU Markus Söder zkritizoval ministra financí a vicekancléře Larse Klingbeila, který je zároveň spolupředsedou SPD, za to, že ve svém prvním rozpočtu nenašel peníze pro splnění slibu koalice voličům. SPD současně odmítá úspory v programu finanční podpory Němců, kteří jsou nezaměstnaní nebo vydělávají pod hranicí mzdového minima 12,82 eura na hodinu (asi 320 korun). Což mělo přinést prostředky na zlevnění elektřiny pro všechny. Vedle bezmála tří milionů německých nezaměstnaných se tato podpora ve výši 563 eur měsíčně (asi 14 000 Kč) týká dalšího 1,5 milionu lidí se zkrácenými pracovními úvazky. Celkem Německo na tento sociální program pod názvem Bürgergeld (Peníze pro občany), který nahradil pracovní reformu Hartz IV,v roce 2024 utratilo sedm miliard eur.
Reicheová upozornila, že obří náklady na posílení a správu energetických sítí (do roku 2040 kolem 500 miliard eur) musí dostat zásadní korekci. Podle ní jde o to, přizpůsobit/omezit další budování solárních a větrných elektráren tomu, co rozvoj sítě zvládne, a ne naopak dohánět dotovanou expanzi OZE (dnes má Německo v solárech a větrnících na 180 GW instalovaného výkonu). Ministryně se chce realisticky podívat na německou energetickou transformaci. Je třeba vyjasnit, zda byl nárůst v posledních letech ideální, „nebo jsme při rozvoji obnovitelných zdrojů energie zapomněli na systémová rizika a náklady?“ To vyvolalo u Zelených a dalších stoupenců zelené ideologie zděšení, že se tím zpochybňuje členka vlády klimatické závazky Německa a investiční plány.
Klimatičtí aktivisté se s novou ministryní hospodářství shodují alespoň na jedné věci: Německo potřebuje plynové elektrárny jako zálohu pro Dunkelflaute, tedy pro období temného bezvětří, kdy přerušované, občasné zdroje ze slunce a větru nedodávají takřka žádnou elektřinu.
Spolková vláda se unesla, že chce jako zálohu OZE a náhradu za stále funkční rezervní kapacitu uhelných elektráren (31 GW) postavit do roku 2030 až 20 gigawattů v nových plynových elektrárnách. Ovšem ty by měly dle schválených předpisů EU od roku 2035 místo emisního zemního plynu spalovat zelený vodík. To jejich technologii zásadně prodražuje. Ovšem Reicheová o technologické přípravě nových plynových elektráren na spalování vůbec vodíku nemluví a termínově se to za pět let sotva zvládne. Německo přitom směřuje k energetické krizi a nedostatku elektřiny, teď se ocitlo na nebezpečné hranici. To je závěr studie poradenské společnosti PricewaterhouseCoopers (PwC), jejíž závěry získal deník Handelsblatt. Studie ukazuje, že v Německu by mohl být od roku 2035 nedostatek elektřiny, pokud do té doby nebudou postaveny nové plynové elektrárny, jelikož vítr a slunce energetiku nezachrání.
Němečtí průmyslníci přitom 3. července napsali kancléři Merzovi otevřený dopis, v němž tvrdí, že německá energetická politika se stala jedním z nejnebezpečnějších rizik pro podnikání v zemi. „Pokud je energetická transformace operací na otevřeném srdci naší ekonomiky, jak se někdy říká, pak byla dosud naprosto zpackaná. Musíme uznat: pacientovi hrozí smrt na operačním stole,“ upozornili signatáři z řad šéfů podnikových rad energetických podniků LEAG, Lausitz Energie Kraftwerke AG, IGBCE a ArcelorMittal z Eisenhüttenstadtu, tedy předáci odborů z nových spolkových zemí.
„Jsme v nejhorší hospodářské krizi od druhé světové války. Jen v loňském roce bylo zrušeno nejméně 100 000 pracovních míst v průmyslu bez náhrady. Politické sliby předchozí vlády o ´zeleném hospodářském zázraku´ nejsou nic jiného než prázdná slova. Realita je taková, že nikdy předtím nebylo ohroženo tolik dobrých pracovních míst jako dnes,“ popsali situaci v Německu odboráři. Jak apelovali, „potřebujeme inovace a investice pro dobrá pracovní místa a obyvatelné regiony. Nechceme svévolně rozdělované dotace, ale rozumné rámcové podmínky, aby dobrá pracovní místa a tvorba hodnot v Německu měly opět budoucnost.“
Jak dále konstatovali, solární a větrná energie jsou ze zákona privilegované a dotované již 35 let. „Stále však nepřispívají k bezpečnosti dodávek energie výrazněji než před třemi desetiletími. Místo toho způsobují náklady na rozvodnou síť v řádu miliard eur. Postupné vyřazování jaderné energie a uhlí učinilo Německo závislým na nespolehlivé fotovoltaické a větrné energii a drahém dovozu plynu. Platíme za to cenu v podobě nejvyšších cen elektřiny v Evropě. Naše dodávky elektřiny nebyly nikdy předtím tak drahé a nejisté. Tyto vysoké ceny elektřiny jsou nejen sociálně nespravedlivé, ale nyní také ohrožují naši ekonomiku, naši prosperitu a náš sociální mír.“ Klíčovým požadavkem šéfů podnikových rad je průmyslová konečná cena elektřiny ve výši pět eurocentů za kWh (asi 1,25 Kč) bez jakýchkoli dalších nákladů stejně jako trvalé osvobození od přenosových poplatků pro energeticky náročnou výrobu. Průmyslová výroba v Německu má být uchráněna dopadů obchodování s emisními povolenkami EU ETS, přičemž nemá smysl, aby Německo a EU stály osamoceně v čele dekarbonizačního úsilí, pokud se plně nezapojí ostatní země světa.
Graf: Cena elektřiny (vč. daně) pro německý průmysl v letech 1998 až 2024 (v eurocentech/kWh)
Průmyslová cena elektřiny v Německu
Zdroj: Spolkový svaz odběratelů energie (BDEW) a Statista 2025
Průměrná cena elektřiny pro německý průmysl byla v roce 2024 dle BDEW 16,99 eurocentu/kWh (asi 4,25 Kč), pro malospotřebitele a domácnosti činila podle srovnávače Verivox v lednu 2025 v průměru 35,86 eurocentu/kWh (asi 8,97 Kč) a patří k nejvyšším na světě.
Německo již třetím rokem za sebou sužované propadem ekonomiky do recese vinou vysokých cen energie, zelené agendy, byrokracie a zaostávání v inovacích a investicích se s novou vládou Friedricha Merze rozhodlo sáhnout po řešení s pomocí dluhů. Konkrétně německý parlament schválil historickou změnu v rozpočtové politice s růstem zadlužení státu o dalších 500 miliard eur. Pro představu: je to polovina částky, kterou se Německo (zčásti tedy jen Západní) zadlužilo za 75 předchozích let 1949 až 2024. Dosud rozpočtově odpovědní Němci, kteří s mírou zadlužení 67 % vůči HDP už neplní Maastrichtská kritéria pro členství v eurozóně, tak směřují rychlým tempem k dalšímu asi 20% růstu dluhu vůči HDP. Deficit státní pokladny letos vzroste na 82 miliard eur z loňských 33 miliard eur. Podle německého ministerstva financí se očekává, že do roku 2029 se prohloubí na 126 miliard eur. Peníze mají jít na zaostalou infrastrukturu (jen státní železnice DB samy by potřebovaly 200 miliard eur), na digitalizaci a v neposlední řadě na dotace průmyslu, tedy zachování kvalifikovaných pracovních míst. Pokračující transformace energetiky si má vyžádat 48 miliard eur ročně, dalších 50 miliard ročně věda, výzkum a inovace a budování optických sítí.
K 100 miliardám eur, jež si Německo vystrašené agresivním útokem Ruska proti Ukrajině vzalo na dluh už za minulé vlády na obnovení bojeschopnosti Bundeswehru, mají na dluh přijít další vojenské výdaje za 150 miliard eur, pro což Evropská komise uvolnila fiskální disciplínu předem. S cílem, že Německo dosáhne cíle tří procent HDP na obranu již v roce 2026.
Je klíčovou otázkou, zda se podaří německé ekonomický restart i na pozadí prudkého růstu vojenských výdajů a zda se tyto investice v rozumné době vrátí. Bude zásadní, nakolik dokáží Němci ustoupit od své ideologie přinést zelenou spásu celému světu a vrátit se k racionalitě. S nadějemi i obavami se na vedoucí politickou a ekonomickou mocnost EU i světa dívají jeho sousedé včetně Česka, jehož je západní soused zdaleka největším obchodním partnerem. V Česku je dobře známo přísloví, že když mají Němci rýmu, tak mají Češi chřipku. A německá ekonomika je dnes churavá.
