Článek
Bez jakéhokoli zájmu dalších médií či logicky očekávaných reakcí zveřejnil portál Seznam Zprávy 7. května vpodvečer výbušný článek Jaroslava Míla pod názvem: Pátý blok v Dukovanech bude podle německých not. A to je problém. Komentář velmi rychle zmizel z pozice hlavní zprávy na domovské stránce nejčtenějšího českého portálu a čtenáři ho musí složitěji vyhledávat.
Napřed si připomeňme, že v Česku nemáme moc špičkových energetických expertů, a to zvláště na jadernou energetiku, jako je vystudovaný energetik Jaroslav Míl. Když byl v letech 2000 až 2003 předsedou představenstva a generálním ředitelem ČEZ, právě tehdy se do plného provozu uvedly dva nové 1000MW jaderné bloky v Temelíně, jež jsou základem naší současné energetické bezpečnosti a soběstačnosti. V letech 2019 až 2021 byl vládním zmocněncem pro jadernou energetiku právě s prioritou další výstavby jaderných bloků. Byl odvolán vládou Andreje Babiše a média to dávala do souvislostí s Mílovým odporem proti účasti Ruska a Číny na dalším rozvoji jaderné energetiky v Česku.
Obsah Mílova komentáře je jasný: Česká vláda musela v případě projektu nového (5.) až 1200MW bloku v Dukovanech (Jaderná elektrárna Dukovany II) Brusel požádat o tzv. notifikaci, tedy o souhlas. Protože většinově státní akciová firma ČEZ, a.s. by tento projekt jen složitě mohla zavládnout sama finančně, potřebuje státní pomoc se získáním a zaručením výhodného úvěru. Evropská komise pak v takových případech posuzuje, zda se nejedná o nedovolenou státní podporu. Evropská komise svým rozhodnutím datovaným 30. dubnem sice schválila, ale za podmínek, které více než Česku vyhovují Německu.
Proč? Evropská komise (EK) v podstatě Česku nařídila, že 70 % produkce elektřiny z nového jaderného bloku se musí dokonce po celou 60letou životnost jaderné elektrárny (uvažuje se o prodloužení životnosti nových moderních bloků až na 100 let) prodávat prostřednictvím burzy, tedy zřejmě nejlépe burzy v Lipsku, a to v podobě tzv. rozdílových smluv. Ty zajišťují výrobci garantované ceny, které dotuje státní rozpočet, když je tržní cena nižší, a naopak výrobce odvádí nadměrné zisky státu, když je cena elektřiny na trhu vyšší. Zbytek může Česko prodat v aukcích. Tím EK pohřbila mediálně deklarované plány vlády premiéra Petra Fialy, že ustaví státního obchodníka, který elektřinu z jádra (nutno si uvědomit, že má jít nakonec ne o jeden, ale hned o 4 velké bloky s desítkami TWh roční produkce) na základě dlouhodobých smluv vykupovat a prodávat za příznivé ceny tuzemským podnikům a domácnostem. Tedy v podstatě po vzoru Francie, kde produkce z 56 tamních reaktorů s podílem 70 % na energetickém mixu země zajišťuje francouzské ekonomice jednu z nejlevnějších cen elektřiny a příkladně nízké emise CO₂ nejen v EU, ale i celém světě.
Jak opakovaně ve svých článcích upozorňuje právě Jaroslav Míl, v EU žádný společný energetický trh neexistuje. Jsou jen oddělené obchodní zóny, regionální zájmy (jako tzv. iberijská výjimka pro státem kontrolovanou cenovou politiku ve Španělsku a Portugalsku) a také zcela jiná míra státní regulace energetiky a podpory své ekonomiky a domácností v různých členských zemích. Jinou energetickou politiku dělá uhelné Polsko, jinou nízkoemisní Skandinávie, jinak se orientuje Balkán. Německo si ovšem svou ekonomickou a politickou silou chce vymoci, že bude i v energetice v celé střední Evropě hegemonem, jemuž se mají sousedé podvolit. Česko již příští rok deklarovaným zavřením uhelných elektráren skupiny Sev.en Energy přestane být exportérem elektřiny. Už proto nepotřebuje svým výhradně papírovým a virtuálním obchodováním na lipské burze v podstatě dotovat či přinejmenším autorizovat gigantické náklady německé energetické tranzice nechvalně proslulé Energiewende. Ty v podobě jedné z nejvyšších cen elektřiny v EU i ve světě vyhánějí z Německa průmysl, přičemž ještě podstatné rostoucí položky dotuje německá vláda na dluh přímo z rozpočtu. Politiku své vlády nedávno tvrdě zkritizoval nejvyšší německý kontrolní úřad, Bundesrechnungshof, když ji označil za netransparentní, cenově zničující, a dokonce celkově škodlivou pro životní prostředí.
Česká vláda musela pomoci s povinným finančním zajištěním právě obchodů na burze v Lipsku, když skupině ČEZ poskytla výhodný úvěr 70 miliard korun. Přitom 90 % obchodů skupina ČEZ v prodejích elektřiny zajišťuje v tuzemsku s pomocí ročních i delších kontraktů. Kolik by takové finanční zajištění stálo při nařízeném obrovském objemu obchodů z českých jaderných reaktorů právě přes burzu v Lipsku? Je skutečností, že navzdory nízkým výrobním cenám elektřiny v Česku se právě ceny z lipské burzy ovlivňované nejdražšími závěrnými elektrárnami na zemní plyn v Německu staly „referenčními“ pro tuzemské obchodníky, vyhnaly ceny do extrémů a způsobily v letech 2021-2023 celkovou ekonomicko-politickou krizi. Prudce vzrostlé ceny elektřiny i plynu se staly pak hybnou silou inflace. Zcela absurdní je požadavek na prodej 70% produkce po celou dobu životnosti jaderné elektrárny na tzv. denním trhu, vnitrodenním a futures trzích. To nemá se zajištěním dlouhodobého prodeje celé produkce za stabilní a delší období předvídatelné ceny nic společného. Tedy pokud vysoké ceny pro spotřebitele, nebo hospodářské ztráty výrobce nemají na ekonomicky přijatelnou úroveň dorovnávat daňoví poplatníci.
Dalším důvodem, proč je souhlas Evropské komise pro Česko nepřijatelný, je de facto požadavek, aby jaderné zdroje - jak se praví v tiskovém prohlášení EK - nevytlačovaly, „…obnovitelné zdroje energie, což je ku prospěchu elektrizační soustavy a usnadňuje její dekarbonizaci“. Jinými slovy EK si zřejmě přeje, aby výroba z jaderných reaktorů byla utlumována v době, kdy (náhodou) svítí slunce a fouká vítr. Změkčování tohoto požadavku za tzv. technické podmínky je jen další krok, jak věci zamlžovat, jak je komplikovat a jak zaměstnávat další desítky právníků, úředníků a institucí potřebných k výkladu něčeho, co nikdy nemělo být akceptováno.
Výše uvedené za prvé dokazuje, že tvůrci unijního dokumentu nemají ani ponětí o výrobě elektřiny z jádra, která je sice u moderních bloků již více řiditelná, ale ve své podstatě je určena k trvalé stabilní výrobě a krytí požadavků základního zatížení (baseload) energetické soustavy. Za druhé oproti nedávno schváleným dokumentům ve vedení Evropské unie, že produkce z jaderných zdrojů je v souladu se strategií nízkoemisních zdrojů, se zde opět ideologicky upřednostňuje výroba ze slunečních a větrných elektráren. Přestože - jak si každý může najít na portále Electricitymaps.com - s jadernými zdroji je spojena produkce 5 gCO₂eq/kWh, s větrnými 13 gramů a se solárními dokonce 34 gCO₂eq/kWh.
V tomto postoji nelze nečíst rukopis německých zelených ideologů, kteří si navzdory všem racionálním námitkám v dubnu 2023 zavřeli tři poslední plně funkční moderní jaderné elektrárny v Německu a staví za nesmírně drahé instalační i provozní dotace jako zběsilí stovky gigawattů nových solárů a větrníků, jež ovšem stále doplňují emisní uhelné elektrárny (38 GW) a taktéž emisní plynové zdroje (35 GW). Současná vláda v Berlíně okázale ignoruje i takové dokumenty, jako je loňská analýza Bank of America, která doložila největší efektivnost energie z jádra v kontrastu se zdroji ze slunce a větru, které nemohou existovat bez „věčných dotací“. Horší je, že Němci chtějí blokovat cestu k jaderné energetice i dalším národům.
Když se tedy vrátíme k perexu tohoto komentáře, je znovu nutno si uvědomit aroganci a přezíravost Evropské komise vůči České republice v nynějším rozhodnutí ke stavbě 5. bloku JE Dukovany. Pod očividným vlivem německé zelené, iracionální a protiatomové ideologie EK sice vystavila souhlas, ale s podmínkami, které reálně vytváří další ekonomická rizika pro realizaci jednoho bloku s opcí na další a v podstatě znemožňují v této době zasmluvnit vládou uvažované čtyři velké bloky. Jejich kapitálově náročná a komplikovaná výstavba by se nemohla vrátit v příznivých cenách elektřiny nejen za 60 let, ale možná až za 100 let životnosti moderních bloků.
V podstatě by čeští daňoví poplatníci prostřednictvím celoživotních dodávek elektřiny prostřednictvím burzy v Lipsku měli dotovat neúnosné náklady německé Energiewende. Nové české jaderné elektrárny by tak sotva mohly plnit hlavní úkol získat energetické bezpečné, soběstačné a cenově dostupné zdroje elektřiny až do 22. století. Podle prognóz ČEPS, státního provozovatele české přenosové soustavy, by spotřeba elektřiny v ČR v době plánovaného zprovoznění nových bloků ve 40. letech měla stoupnout s asi 100 TWh ročně proti dnešku na dvojnásobek. Neexistence nových jaderných zdrojů by vedla k tíživé závislosti i na dovozu elektřiny se všemi důsledky, zejména se ztrátou hospodářské svrchovanosti.
I když je někdy Česká republika v energetice a celé ekonomice svým propojením se sousedem mediálně označována za 17. spolkovou zemi Německa, jsme rovnoprávným partnerem a členskou zemí Evropské unie se všemi právy a povinnostmi. Nebo se nám i v této kauze mají vybavit reminiscence na protektorát Böhmen und Mähren? Nebo si někdo myslí, že by Evropská komise dala stejné limitující požadavky k plánům Francie postavit 6 a posléze dalších 8 nových jaderných reaktorů? Kde Česká republika nalézá v těchto postojích Evropské komise slibovanou podporu Francie v čele jaderné aliance eurounijních států, nota bene, když francouzská státní firma EdF by chtěla jaderný tendr v ČR v souboji s korejskou společností KHNP vyhrát a všechny bloky postavit?
Bude určitě zajímavé posléze zanalyzovat, jak stanovisko Evropské komise vůbec v interakci s odpovědnými českými úředníky vzniklo. Kdo, jak a zdali vůbec oponoval názorům unijních úředníků? Dočkáme se skutečně zveřejnění příslušných dokumentů včetně historie zápisů z jednání s Evropskou komisí? Nebo bude pokračovat snaha zakrývat fakta o projektu Dukovany II, když se má stát vzorem pro případnou výstavbu dalších tří jaderných bloků za tisíce miliard korun? Možná se spíše dočkáme útoků na všechny ty, kdo si jako Jaroslav Míl na základě oficiálně zveřejněného tiskového prohlášení dovolili věcně a v národním zájmu České republiky hodnotit postoj Evropské komise. Přitom nesmíme zapomínat, že za energetiku resortně odpovědný ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela má ambice stát se za Česko jedním z příštích komisařů v Bruselu, a tak může být jeho vztah k potřebné tvrdé obhajobě českých energetických a národních zájmů v EU ambivalentní.
Stejně tak se mezi českými experty ví, že vlivní hráči v Česku nejsou z jaderného tendru eufemisticky řečeno nadšeni a svůj současný pohodlný život nechtějí komplikovat tak technologicky, personálně, ekonomicky a bezpečnostně složitými projekty, jako bezesporu výstavba jaderné elektrárny je. Když navíc lze rychle a s instalačními a provozními dotacemi budovat zejména solární elektrárny. Výsledné vyšší ceny elektřiny přitom znamenají také větší korporátní zisky, dividendy a odměny managementu, samozřejmě také nějaké ty vyšší daňové odvody státu. To, že český průmysl stejně jako německý je pod nepřijatelným tlakem vysokých cen elektřiny spojený navíc objektivně s blížícím se jejím nedostatkem, takové sobecké manažery samozřejmě nezajímá.
Udělená notifikace či souhlas s výstavbou nové jaderného reaktoru v Dukovanech je vlastně obsahově protimluv. Se skřípěním zubů nám Evropská komise s rukopisem protiatomových a v EU nejvlivnějších Němců sděluje, „když tedy to jádro chcete, tak to bude za našich tvrdých podmínek“. Berte nebo nechte být. Tak tomu se říká v EU právo na vlastní energetický mix a na národní suverenitu? Bude tento diskriminační rukopis zopakován například vůči Polákům, přičemž o Francii už byla řeč?
V první reakci po přečtení článku Jaroslava Míla a tiskové zprávy o rozhodnutí Evropské komise autora tohoto komentáře přepadly nejen vztek a rozhořčení, ale také podezření, že jde doslova o sabotáž českého jaderného tendru. Již v příštím měsíci má vláda Petra Fialy na základě doporučení organizátora tendru společnosti ČEZ rozhodnout, kdo, zda a kolik jaderných reaktorů pro Česko a samozřejmě za jakou cenu postaví. Řekněme si to zcela otevřeně: bez realizace tohoto projektu klíčové zajištění bezpečnosti, stability a cenové dostupnosti elektřiny, ovšem za podmínek výhodných pro domácí ekonomiku, podniky a domácnosti, nemá česká společnost reálné šance na budoucí prosperitu.
-------------
Příloha:
Evropská komise – Tiskové prohlášení
(neoficiální překlad)
Komise schválila státní podporu na výstavbu jaderné elektrárny v Česku
Brusel, 30. dubna 2024
Evropská komise schválila v souladu s pravidly EU o státní podpoře české opatření na podporu výstavby a provozu nové jaderné elektrárny v českých Dukovanech.
České opatření
V březnu 2022 oznámilo Česko Komisi svůj záměr podpořit výstavbu a provoz nové jaderné elektrárny v Dukovanech s kapacitou výroby elektřiny až 1200 MW.
Očekává se, že jaderná elektrárna bude uvedena do zkušebního provozu v roce 2036, přičemž komerční provoz má být zahájen v roce 2038. Životnost elektrárny bude 60 let a její vyřazení z provozu se plánuje na rok 2096. V Dukovanech se již nachází stávající jaderná elektrárna.
Příjemcem opatření je společnost Elektrárna Dukovany II ("EDU II"), plně vlastněná dceřinou společností Skupiny ČEZ, která je jediným provozovatelem jaderných elektráren v České republice. Česko plánuje poskytnout přímou cenovou podporu ve formě smlouvy o nákupu elektřiny se státem vlastněnou společností se zvláštním účelem ("SPV"). Smlouva zajistí jaderné elektrárně stabilní příjmy po dobu 40 let. Příjemce bude rovněž využívat dotovanou státní půjčku na pokrytí většiny nákladů na výstavbu a ochranný mechanismus proti nepředvídaným událostem nebo změnám politiky, které by mohly znemožnit realizaci projektu.
Šetření Komise
Dne 30. června 2022 zahájila Komise hloubkové šetření s cílem posoudit vhodnost a přiměřenost opatření.
V průběhu hloubkového šetření Česko upravilo podmínky balíčku veřejné podpory projektu tak, aby reagovalo na obavy Komise.
Aby se zajistilo, že podpora je přiměřená a nenarušuje nepřiměřeně fungování trhu s elektřinou, Česko:
· zavedlo vzorec odměny podobný dvoustranné smlouvě o rozdílu, který zajišťuje stabilitu příjmů a omezuje nadměrnou odměnu prostřednictvím ročního vypořádání ex post. V zásadě platí, že pokud jsou průměrné ceny elektřiny nízké, elektrárna obdrží doplatek rovnající se rozdílu mezi realizační cenou a referenční cenou (ex-post roční průměr hodinových tržních cen) za dané referenční množství. Když jsou průměrné ceny elektřiny vysoké, elektrárna vrací rozdíl mezi referenční cenou a realizační cenou. Kromě toho elektrárna za každou vyrobenou megawatthodinu elektřiny obdrží skutečnou tržní cenu, čímž je vystavena tržním signálům pro efektivní a flexibilní provoz. Tržní ceny zejména motivují ke snížení výroby a plánování údržby a doplňování paliva, když jsou tržní ceny nízké, a ke zvýšení výroby, když jsou tržní ceny vysoké. Takovéto vystavení tržním signálům omezuje narušení trhu a zabraňuje vytlačování obnovitelných zdrojů energie, což je ku prospěchu elektrizační soustavy a usnadňuje její dekarbonizaci;
· zkrátilo dobu trvání přímé cenové podpory z 60 na 40 let;
· stanovilo realizační cenu na základě modelu diskontovaných peněžních toků, který zajistí, že celková výše podpory se zohledněním dotované půjčky bude omezena na „mezeru“ ve financování projektu. Finanční model zejména zajišťuje, že akcionáři EDU II získají míru návratnosti rovnající se tržní návratnosti, kterou by investoři požadovali u podobné investice. Jinými slovy, Česko zajistí přiměřenost státní podpory prostřednictvím kalibrace realizační ceny s ohledem na dotované náklady dluhu a přiměřené náklady na vlastní kapitál.
K řešení rizika nadměrné kompenzace zavede Česko mechanismus zpětného vymáhání. To zajistí, že veškeré dodatečné zisky vytvořené projektem budou sdíleny s českým státem. Tento mechanismus bude platit po celou dobu provozní životnosti elektrárny.
Aby se zabránilo koncentraci trhu a odstranilo se riziko, že opatření zvýhodní některé spotřebitele elektřiny, zavázalo se Česko, že zajistí, aby se nejméně 70 % výroby elektřiny prodávalo na otevřené energetické burze – konkrétně na denním, vnitrodenním a termínovém trhu – po celou dobu životnosti elektrárny. Zbytek výroby může být prodáván za objektivních, transparentních a nediskriminačních podmínek prostřednictvím aukcí.
V návaznosti na tyto změny dospěla Komise k závěru, že podpora je vhodná k dosažení sledovaných cílů a také přiměřená, neboť je omezena na nezbytné minimum, přičemž narušení hospodářské soutěže způsobené tímto opatřením je minimalizováno. Na tomto základě Komise české opatření schválila podle pravidel EU pro státní podporu.
Background
Soudní dvůr upřesnil, že v souladu s čl. 194 odst. 2 TFEU mohou členské státy stanovit podmínky využívání svých energetických zdrojů, volbu mezi různými zdroji energie a celkovou strukturu svých dodávek energie, což nevylučuje, aby touto volbou byla jaderná energie.
Podle pravidel EU pro státní podporu Komise analyzuje slučitelnost opatření podle čl. 107 odst. 3 písm. c) TFEU, který členským státům umožňuje podporovat rozvoj určitých hospodářských činností. Podpora by měla zůstat nezbytná a přiměřená a neměla by nepříznivě ovlivňovat podmínky obchodu v míře odporující společnému zájmu.
Nedůvěrná verze rozhodnutí bude po vyřešení případných otázek důvěrnosti zpřístupněna pod číslem případu SA.58207 v rejstříku státní podpory na internetových stránkách o hospodářské soutěži. Nová zveřejnění rozhodnutí o státní podpoře na internetu a v Úředním věstníku jsou uvedena v elektronickém týdeníku Competition Weekly.
Citace:
„Česko podpoří výstavbu jaderné elektrárny v Dukovanech. Úkolem Komise je zajistit, aby navrhovaná státní podpora byla cílená, přiměřená a neměla nepřiměřený dopad na trh s energií v EU. V průběhu našeho šetření Česko původní opatření upravilo a předložilo podstatné závazky. To nám umožnilo podporu schválit.“
Margrethe Vestagerová, výkonná místopředsedkyně Komise odpovědná za politiku hospodářské soutěže - 30/04/2024
