Článek
Milí čtenáři,
když čtu některé vaše komentáře pod příspěvky, říkám si, kam se poděl zdravý rozum?
Protože mám celoživotní blokaci na Seznamu, nemohu odpovídat ani na ty rozumné a soudné dotazy, ani na ty hloupé. Tak vám to dnes napíšu formou článku.
Nežiji v Británii. Pouze tam pracuji v pravidelných turnusech. Odsloužím si své a vracím se domů.
A domov mám v Brně – s manželem, dvěma dětmi, dvěma psy a králíkem.
Proč to tak je? V roce 1998 jsem po smrti svého přítele odešla hledat sama sebe. Británie mi tehdy nabídla možnost pracovat a dala mi šanci na lepší život. Žila jsem tam až do narození svého prvního dítěte.
Peníze, které si v Británii vydělám, vozím do České republiky. Jsem přínosem a tím vyvracím vaše hloupá tvrzení. Z těchto peněz jsem opakovaně pomáhala lidem postiženým tornádem, záplavami a jinými problémy. Nikdo se nikdy neptal, jestli ty peníze přišly z Anglie, nebo z Česka. V takových chvílích jde hlavně o to, že přišly.
Moje děti chodí do školy tady, můj manžel tady pracuje, tady také platíme daně. Takže v čem vidíte problém? V tom, že jsem se dokázala osamostatnit a prosadit se v zahraničí? Já v tom vidím naopak výhodu. A mladým lidem doporučuji, pokud máte odvahu, přetrhněte pupeční šňůru a vyjeďte za zkušeností. Udělá to z vás odolnější lidi.
A ještě jedna věc- nejsem Rédlová, ale Rédová. S panem Rédlem nemám vůbec nic společného. Vaše nenávist vypovídá spíše o vás než o mně.
Proč píšu příběhy ze života? Protože život sám píše ty nejlepší scénáře. Je rozdíl mezi sledováním telenovely se šťastným koncem a realitou, kdy musíte o něco, nebo o někoho bojovat a výsledek není nikdy jistý.
A lempl? Možná tak ta dáma, co mě tak nazývá.
Až se vám podaří třetina toho, co zvládám já, pak si dovolte někoho nazývat lemplem.
Vaše kritika je jen odrazem vaší vlastní frustrace a za tu já opravdu nemohu.
Život mě naučil dvě věci – makat a nenechat se zlomit. Kdo mě chce soudit, měl by si nejdřív zkusit projít aspoň kousek té cesty, kterou jsem já ušla. A možná pak zjistí, že místo nenávisti se dá projevit i respekt.
Z vašich urážlivých komentářů si nic nedělám, nedotýkají se mě, protože se mě netýkají. Jsou jen odrazem vašich vlastních problémů. Co s tím uděláte, je na vás.
Já budu dál pokračovat na své cestě – za lepším zítřkem, za lepší budoucností. Nejen pro sebe, ale hlavně pro své děti. Raději budu čtyřikrát padat a pětkrát se zvedat, ale budu vědět, že pro to něco dělám. Nebudu sedět u počítače a dehonestovat všechny a všechno kolem sebe, protože to naši budoucnost netvoří, to ji ničí.
A ještě jedno si ujasněme, nejsem žádná „rudá lůza“. Jsem nestraník, kandidující za hnutí Stačilo!.
Je zvláštní, že mě takhle nálepkují především muži , možná mají větší problémy, než si sami myslí a nepochopili, že jedna Rédová z Brna, za ně nemůže.
