Udavači

Večer jsem si sedla k internetu. Poprvé po dlouhé době jsem měla chvíli klidu. Jedno dítě na táboře, druhé na jiném jako vedoucí… A tak jsem se začetla do komentářů pod příspěvkem, kde se řešilo zadržení čtyř českých občanů v Lotyšsku,konkrétně členů KSČM, kteří se vydali do Ruska.

Nešlo o to, že to byli Češi. Šlo o to, že to byli komunisté. A to stačilo. Stačilo to na to, aby se rozpoutala vlna nenávisti, udávání, škodolibosti a morální nadřazenosti.

Lidi tleskali Lotyšsku, že „zasáhlo“. A já si jen říkala, kde jsme to proboha skončili?

Cestování do rizikových zemí dnes dělá spousta lidí. Někdo jede do Afriky, jiný do válkou zmítané země, další do Ruska. Každý má své důvody. Riziko je součástí svobody. Ale tady nejde o Rusko. Jde o to, že to byli komunisté. A to se v téhle nové ideologii neodpouští.

Připomnělo mi to dobu, kterou jsem nezažila, ale znám ji z filmů, z vyprávění. Dobu, kdy soused udával souseda. Kdy se lidé chtěli zavděčit mocným, i kdyby to mělo stát život toho, se kterým včera seděli u stolu.

Dnes je to stejné. Jen místo hnědé uniformy nosí tito udavači mikinu s nápisem „liberální demokrat“. Jsou bezpáteřní, přizpůsobiví, ochotní zradit kohokoliv pro lajky, pro pocit, že jsou na „té správné straně“. Je mi z nich zle.

Je mi zle z těch, co píší nenávistné komentáře, a přitom sami nezažili nic z doby, kterou tak horlivě odsuzují. Jsou to děti masmédií, vychované na manipulaci, na obrazu nepřítele, který je třeba nenávidět, protože to „se říká“.

A naše vláda? Ta v tom jede naplno. Podporuje banderovce, koketuje s fašismem, vymazává vlastní historii. Přepisuje dějiny, ničí vztahy, likviduje zemi.‼

Vzpomínáte na Rakušanovo strašení Ruskem? Na jeho šmírování a zastrašování?

Rusko nestojí o náš stát plný udavačů. Nemáme průmysl, nemáme potravinovou soběstačnost, nemáme ani hrdost. Jen zbytky společnosti, která se rozpadá zevnitř.

Nevadí mi, že někdo cestuje do Ruska. Vadí mi, že se u nás znovu udává. Vadí mi, že místo myšlení lidé lynčují. Vadí mi, že místo odvahy vládne zbabělost a pokrytectví. Jsme národ, který prošel tolikrát peklem ,okupacemi, pokusy o vyhlazení, útiskem. Měli bychom mít v sobě stopy odvahy, cti, solidarity. A místo toho? Plazíme se.

Stydím se‼

Stydím se za ty, kteří podepsali děkovný dopis do Lotyšska.

Stydím se za vládu, která ničí naši zem.

Stydím se za ty, kteří se jim klaní a tvrdí, že je to v pořádku.

Nesoudím lidi podle ideologie. Soudím je podle činů.

A tihle čtyři? To byli turisté. Možná s jinými názory než vy. Ale to neznamená, že zaslouží vězení, šikanu, výsměch.

Co odsuzuju já, je fašismus.

Co odsuzuju, je progresivní totalita.

Co odsuzuju, je tohle nové udavačství, které se vzbudilo v době covidové.

Proto říkám nahlas, že v říjnu s tím musíme něco udělat. Protože jestli ne, zničí to nás.

A vy, co píšete o komunismu, o odboji, o zradě?

Podívejte se na sebe.

Jste zamrzlí v minulosti, ale přitom ji vůbec neznáte. Komunismus se stal jen nálepkou, kterou házíte po těch, kdo si dovolí bránit lidské hodnoty, národní zájmy a zdravý rozum. Ale nadávat někomu do komunistů jen proto, že nepodporuje současnou vládu a nebojí se říct svůj názor, je stejná ubohost jako udávat. Stejná nízkost jako tleskat těm, kdo udávají a podporují zlo. Komunismus je součástí naší historie. A historie tu není proto, abychom ji překrucovali nebo zneužívali ,ale abychom se z ní poučili.

A místo toho, abychom tvořili lepší budoucnost, jsme si nechali vnutit nový druh nenávisti. Nenávist proti všem, kdo nepatří do stáda.

Ale čemu se vlastně divím?

Máme takovou vládu, jakou jsme si zvolili . Vládu, která dusí vlastní národ, vládu, která popírá zdravý rozum, vládu, která šíří strach a rozdělení.

A máme takové občany, jaké jsme si dovolili zformovat – lidi bez vlastního úsudku, bez páteře, zato s plnými ústy morálky a prázdným srdcem.‼

A přesto…

Já budu ten, kdo bude chránit slabé. Kdo nebude mlčet.

A v tom se od vás vždycky budu lišit.

A víte co?

To celé vlastně nevypovídá vůbec nic o těch čtyřech, kteří jeli do Ruska.

Nevypovídá to nic o komunistech, o národovcích, o těch, co mají jiný názor než vy.

Nevypovídá to ani o mně.

To vypovídá o vás.

O tom, že jste frustrovaní. Že se bojíte jinakosti.

O tom, že vám propaganda nahradila svědomí.

O tom, že místo odvahy raději útočíte. Místo dialogu nadáváte. Místo pochopení lynčujete. Vy jste problém.

Vy – kdo se smějete cizímu neštěstí.

Vy – kdo udáváte souseda, protože nesdílí vaši víru v jednu správnou ideologii.

Vy – kdo potřebujete nálepkovat, ponižovat, umlčovat.

To není hrdinství.

To je jen jiná forma zbabělosti.

Až se příště rozhodnete napsat „komunisto!“, „dezoláte!“, „proruský agente!“ zkuste se nejdřív podívat do zrcadla. A možná zjistíte, že vám nevadí ani tolik oni nebo já, jako to, co vám zrcadlíme ‼