Článek
Základ problému je paradoxně velmi jednoduchý a tkví v samotné podstatě hry jménem fotbal. Hra, kterou sledují miliardy fanoušků na celém světě v sobě skrývá obrovský potenciál emocí a na ty navázané možnosti jejich finančního zhodnocení. Ve fotbale se točí obrovské peníze a peníze jsou vždy problém. Vnímají to i fanoušci u nás, a to vlastně nepřetržitě. O to víc, to vnímají lidé, kteří ve fotbale působí na jakékoliv úrovni. Od nejnižších, až po nejvyšší soutěže. Byly doby, kdy jsem na vlastní kůži zažil, že rozhodčí v okresním přeboru zaříznul mužstvo za pouhých 100 Kč, takovým způsobem, že mi to do dnes hlava nebere. Pokud se uplácí již na amatérské úrovni, co můžeme čekat od vrcholového fotbalu? Povím vám, že je to hnus a jen díky tomu, že fotbal je tak nádherná hra a pro většinu fanoušků vlastně smysl života, dovolí si mocní jejich peníze zneužívat a dělat z tohoto světového fenoménu prostředek pro svá nezákonná obohacení. Kde je férový souboj, na kterém byla tato hra založena, když vše dokáže ovlivnit jeden člověk určený k posuzování pravidel na kterých se všichni aktéři dohodli? Myšleno pan rozhodčí, soudce, který by měl být garantem spravedlivého rozhodování, zdali je souboj veden ku prospěchu obou stran a jediným jazýčkem na vahách pro konečné vítězství by měly být férové schopnosti daných aktérů.
Neustále jsme v rozporu s realitou, co vidíme na stadionech, nebo u televizních obrazovek. Fotbal u nás je plný diskusí a polemik. Proč? Protože vidíme jinou realitu, než kterou nám předkládají lidé, kteří fotbal u nás řídí a měli by garantovat jeho zákonnost, která vyplývá ze stanov a pravidel fotbalového prostředí. Nedělám si iluze, protože ve fotbalovém prostředí se pohybuji mnoho desetiletí, jako hráč, funkcionář i fanoušek. Avšak to, co se odehrálo v obou semifinále českého poháru, je pro mne pomyslnou kapkou, kterou pohár trpělivosti přetekl. Ne, že by nebyly horší exsesy, ale tak nějak toho začínám mít dost. Sudí Černý, zápas Baníku s Olomoucí totálně nezvládl. Není to člověk, který by neměl talent pro svou profesi, a je člověkem, o kterém jsem si před časem myslel, že by mohl být leadrem ve spravedlivém pojetí řízení zápasů. Dnes si to nemyslím, protože již několik zápasů na mne pan Černý působí jako člověk, který zapadl do systému. Do systému, kterým komise rozhodčích sice hodnotí výkon sudích jako chybujících, ale důsledky omlouvá tím, že chybovat je lidské. Já si to v mnoha případech v konfrontaci se zpětnou vazbou videozáznámů nemyslím. Pokrytectví komise je v mnoho případech do očích bijící, a tak víra ve spravedlnost ve mne v počtu údajných lidských pochybení stále klesá a zároveň sílí přesvědčení, že je zde něco shnilého v království české kopané. Nepochopitelné v kontextu znění pravidel je rozhodování sudího Berky v zápase Sparty a Plzně. Berka po právu udělil v 17 minutě žlutou kartu Jemelkovi za faul na Birmančeviče, zcela ve smyslu pravidel, kdy hráč obdrží žluté napomenutí za zákrok ve zjevném úmyslu zastavit pohyb soupeře bez snahy hrát balon. O několik minut později za stejnou snahu, a tudíž porušení stejného pravidla žlutou kartu a následnou červenou neudělil i když zákrok posoudil jako nedovolený. Viděla to celá Letná, VAR a tisíce fanoušků u televizorů. Shoda je na tom, že to byla chyba. Ani komise rozhodčích nebude jiného názoru. Jak z toho vyjde sudí Berka? Chyba, která je lidská? Ani omylem! Sudí Berka moc dobře věděl, že měl Jemelku vyloučit. Tak, jako dobře věděl sudí Černý, že Frydrych učinil likvidační zákrok, který ukončil karieru nejlepšímu střelci letošní ligy Klimentovi. Proč se oba sudí takto zachovali? Pokud takto fatálně chybovali, neměli by ve fotbalových zápasech vůbec rozhodovat a pokud to bylo součástí korupčního systému, tak už vůbec ne.
Co s tím? Zásadní je kdo u nás řídí a deleguje rozhodčí a jak jsou finančně hodnoceni. Jejich finanční hodnocení má obrovský vliv na míru korupce a následky z ní plynoucí. Český sudí pobírá oproti jiným evropským ligám směšné peníze, pak není divu, že lákadlo v podobě ovlivnění zápasu je o mnoho větší než v Anglii, nebo Německu, kde jsou rozhodčí za svou zodpovědnou práci mnohonásobně lépe odměňováni. Pak je tu problém oddělení fotbalových arbitrů od národního fotbalového svazu a jednotlivých ligových asociací. Rozhodčí musí být co nejméně závislí na strukturách řídící profesionální fotbal a nezbytný je systém jejich transparentního odměňování. Pánové jako Berka a Černý nemohou být pod tlakem Fousků, Berbrů, Tvrdíků nebo Šádků a Křetínských
