Smíření nad hroby-práce pro mír

Přivítání a úvod proběhl prostřednictvím Německého přidělence obrany podplukovníka generálního štábu Rüdigera Heinricha a úvodní skladbou Žesťového souboru Bundeswehru.

Hlavní projev pronesla zástupkyně německého velvyslance paní Maike Freytag-Pitrocha (na snímku).

Ve svém projevu na úvod připomněla proč se tento pietní akt každoročně pořádá. Letos si německé velvyslanectví zvolilo místo konání Válečné pohřebiště v Chebu. Poděkovala za možnost uložení německých válečných obětí na tomto místě, které mají po dlouhých letech místo posledního odpočinku a za odvahu, kterou město Cheb projevilo. Paní zástupkyně velvyslance hovořila o probíhajícím smíření nad hroby. Velice ocenila přátelství mezi našimi národy, které stvrdila Česko-německá deklarace o přátelství z roku 1997. Zmínila, že všichni musíme pracovat na tom, aby se historie válečného utrpení nikdy nemohla opakovat. „Války nejsou přírodní katastrofy, války rozpoutávají lidé“, řekla Maike Freytag-Pitrocha. Připomněla těžce zkoušenou Ukrajinu, kterou napadlo Rusko a potřebu sjednocené Evropy postavit se válce.

Město Cheb bylo na pietním aktu zastoupeno senátorem Miroslavem Plevným a místostarostou Michalem Pospíšilem, který poděkoval za pozvání k účasti. Hovořil o příkladné spolupráci prostřednictvím spolku Euroregio Egrensis a svých dojmech z návštěv Dne národního smutku, konaných přímo v sídle Německého spolkové sněmu v Berlíně. Připomněl složité období v prosazování umístit válečné pohřebiště v Chebu, kdy muselo vedení města čelit peticím a obavám z revanšismu. Dnes je rád, že se nic z tehdejších obav neuskutečnilo a válečné pohřebiště je místem smíření a přátelství mezi našimi národy.

Program pokračoval duchovním zamyšlením a modlitbou, které pronesli zástupci katolické a evangelické církve. Po přednesení oficiálního textu k uctění památky zesnulých, zazněla hudební skladba „Ich hatť einen Kamaraden“. V překladu „Měl jsem kamaráda“. Píseň skladatele Friedricha Silchera z roku 1825 je dnes nedílnou součástí oficiálních vojenských pohřbů a pietních aktů německého Bundeswehru. Pietní akt na válečném pohřebišti v Chebu probíhal za chladného počasí, avšak drobounký, ale hustý deštík se spustil při prvních tónech této skladby. Jakoby v tu chvíli začaly z oblohy padat miliony drobných slz. Po položení věnců zazněla česká a německá hymna.

Historie Dne národního smutku

První Den národního smutku se konal 5.března 1922 a zavedl jej Německý svaz péče o válečné hroby, založený v roce 1919, na památku obětí první světové války. Volksbund je nestátní, veřejně prospěšná humanitární organizace, která svou činnost financuje převážně z darů a členských příspěvků. Tehdejší předseda Říšského sněmu a poslanec SPD Paul Löbe pronesl projev, který vzbudil značnou pozornost doma i v zahraničí. Proti tehdejší atmosféře plné nepřátelství postavil myšlenku smíření a porozumění.„…Mírnit utrpení, hojit rány, ale také vzdávat úctu mrtvým a oplakávat ty, které jsme ztratili, znamená odvrátit se od nenávisti a obrátit se k lásce. A náš svět potřebuje lásku…“.

Den národního smutku se připomíná i mimo Německo. Německá velvyslanectví, německé církevní obce a zahraniční zastoupení Volksbundu pořádají společně s místními a mezinárodními partnery pietní shromáždění na 830 válečných pohřebištích ve 46 státech světa. Den národního smutku je tak dnes německým i mezinárodním pamětním dnem. Jeho hlavním posláním je připomínat oběti válek a násilí.

Volksbund shrnuje dnešní poslání Dne národního smutku heslem „Smíření nad hrobem-práce pro mír“.

Zdroj: Velvyslanectví SRN, odbor německého přidělence obrany, Volksbund a správa Městského hřbitova v Chebu.