Článek
Tak hele, soudruhu.
Moje babička umřela v roce 2008 v 85 letech.
Makala do 80 let, protože měla tak mizernej důchod, že ji zbývalo na živobytí pár stovek. A to bydlela v malým, levným bytě.
Přitom celej život dřela na šichty ve fabrikách, kuchyních…
Vychovala sama tři děti, protože děda od ní utek.
Posledních několik let strávila v pečovateláku, kterej nenáviděla a po zaplaceni poplatků tam a telefonu jí zbylo na měsíc 900 Kč. V roce 2003!!!
Odešla zlomená a smutná, ne kvůli penězům. Podle jejích vlastních slov měla odejít o pět let dřív. Před tím, než pochovala oba syny.
Nejsilnější člověk, kterýho jsem potkal, když nepočítám svou ženu.
Jak asi mohla ovlivnit výši mezd ve svým oboru???
Státní podpora? Tak říkáš penzi pro člověka, kterej padesát let dřel a přispíval do sytému?
Jediný, co kdy dostala, bylo odškodnění za totaleinsatz, kde přišla mimo jiné o prst. (Celej život odpovídala dětem (mně i mým dětem) na otázku „babi, kde máš prst?“ jednoduchým: „ukous mi ho Hitler“).
Dostala upocených 100 000,- Kč, které rozdala dětem.
Nikdy nikomu nedlužila ani korunu.
Měla obrovskej smysl pro humor a úctu a lásku všech, kdo ji - byť letmo - znali.
I o ní jsi napsal, že když se měla blbè, měla si sáhnout do svědomí.
Jak si to, soudruhu, dovoluješ. Generalizovat cokoli o starých lidech, ty škrabale s pochybnou profesní minulostí, podle mého oikofobií trpící imigrante, kterej si teď osobuješ právo hnusně urážet členy národa, tě přijal?
Koukej se omluvit!
Doplňuji odkaz na zmíněný text:
https://www.novinky.cz/clanek/komentare-ocima-sasi-mitrofanova-slovo-duchodcovo-40456980
