Článek
Nekončící zástup českých Neználků, opakující dokola své klišé.
Před 10 dny netušili, kdo je T. Carlson.
Před 9 dny o něm věděli vše a hlavně věděli, proč a jak nejhnusněji na něj plivnout.
Předevčírem netušili, že existuje A. Navalnyj.
Včera s vytištěnou fotkou zapalovali otepi svíček a k zemi se mu klaněli.
A znova a znova.
Chtělo by se ptát - kdo je ten obratný dirigent, který řídí tu kakofonii plytkých projevů - tu „hanba“ tu "sláva"?
A nejen to, máchnutím své taktovky též neochvějně diktuje Neználkům linii, za níž se nacházejí ti, kdo se odlišují. Ne, že by pouze svým jasným nesouhlasem. Stačí drobná pochybnost.
A ty je třeba zadupat do země. Zejména ty s hlubší znalostí.
Jiných názorů nám netřeba, nesouhlasíš-li, odstěhuj se!
(Vyhánění z vlasti je velmi milým koloritem tohoto rituálu.)
Kdo je tedy ten tajemný konduktér, který má tohle všechno - napříč společností, politikou, sítěmi - pod palcem?
Jsme to my.
Naskočil jsme do vlaku ignorantství, mělkých názorů, stádnosti, fangličkářství, zloby a nenávisti. Z toho vlaku lze kdykoli vystoupit. Ale nám se v něm líbí.
A opojeni tímto vražedným koktejlem hrneme svou hloupost světem jako buldozer, nedbajíc přátelství, rodiny, lásky, vztahů.
Zástup Neználků řve dál do světa své zásadní pravdy, opřené o nic.
A pojí nás jediné:
Nevíme, že nevíme nic.
