Článek
Syn herce Ladislava Trojana přece přirozeně zamířil do divadla, mohlo by člověka napadnout. Jenže Ivanovy vlastní vzpomínky začínají basketbalovým míčem, sportovním gymnáziem a okolím, které v třídním baviči vidělo budoucího herce.
Anketa
Herectví doma neměl předepsané. Otec ho podle jeho vyprávění k této profesi vůbec nevedl. Počítalo se s pokračováním na fakultě tělesné výchovy a sportu a Ladislav Trojan byl s takovou představou spokojený.
Třídní bavič dostal jiný nápad
V rozhovoru pro Radiožurnál z února 2003 Trojan přiznal, že si jeden rozhodující okamžik změny vlastně nevybavuje. Vzpomněl si však na lidi, kteří mu pomohli podívat se na sebe jinak. Profesorka češtiny i spolužáci ho povzbuzovali, aby zkusil herectví.
Na hereckou školu podle svých slov přicházel bez divadelní zkušenosti. Známé příjmení tedy neznamenalo, že už měl jevištní začátky za sebou.
Doma změna vyvolala překvapení. Zvlášť otec si na nové rozhodnutí potřeboval zvyknout. Budoucímu herci pomohl pohled lidí, kteří ho znali ze školní lavice.
Basketbal nebyl jen školní kroužek
Trojanův vztah ke sportu měl pevné základy. V rozhovoru pro Týdeník Rozhlas v roce 2020 připomněl závodní basketbal i studium na sportovním gymnáziu. Otec ho také od dětství brával na fotbalovou Bohemku. Láska ke klubovým barvám se v rodině předávala spolu s příjmením.
Ještě výmluvnější než seznam sportů je jeho vzpomínka na trenéra Němečka. V červnu 2022 ji vyprávěl na Radiožurnálu ve společném rozhovoru s Tomášem Satoranským. Jako malý basketbalista chtěl vyhrávat tak urputně, že to občas odnášeli spoluhráči.
Jednou ho trenér stáhl ze hřiště právě poté, co dal koš. Vysvětlení bylo prosté: cestou ke koši mohl několikrát přihrát. Úspěšně zakončená akce ještě neznamenala správné rozhodnutí pro celé mužstvo. Tu lekci si Trojan pamatoval i po desetiletích.
Na jevišti se také musí přihrávat
Ve stejném rozhovoru spojil herectví s radostí ze společného výsledku. Těší ho, když jsou v divadle dobří všichni. Představa vlastního úspěchu uprostřed nefungujícího souboru ho neláká. Právě tady se basketbalová minulost s divadlem potkává nejpřirozeněji.
Také při práci na rolích oceňuje spolupráci. V rozhovoru z roku 2020 popisoval, jak mu vyhovuje podílet se s režisérem a autorem na hledání výsledné podoby příběhu. U Petra Zelenky zmiňoval ověřování napsaného textu prostřednictvím herců. Pro diváka může být výsledkem jediná výrazná postava; za ní však stojí společná práce.
Sport navíc využil k pomoci druhým. Rozhovor se Satoranským v roce 2022 předcházel benefiční basketbalové show Hrajeme za lepší nádech, jejíž výtěžek směřoval na pomoc dětem s cystickou fibrózou.
Z někdejší volby mezi sportem a herectvím tak nevznikly dva oddělené životy. Divadlo dostalo přednost jako povolání. Zkušenost ze hřiště mu ale zůstala: nestačí být vidět u posledního koše. Záleží i na tom, komu člověk po cestě přihraje.
Zdroje:
https://radiozurnal.rozhlas.cz/rozhovor-s-hercem-ivanem-trojanem-6357518
https://program.rozhlas.cz/prijmeni-a-fandovstvi-se-dedi-rika-herec-ivan-trojan-8277669
https://radiozurnal.rozhlas.cz/individualni-uspech-nikdy-nebude-vic-nez-ten-tymovy-shoduji-se-ivan-trojan-a-8764099





