Klára Melíšková: Divadelní duše, která pětkrát dobyla Českého lva a našla svobodu v padesáti

Když Klára Melíšková vstoupí na jeviště Dejvického divadla, publikum ztichne ještě předtím, než promluví. Není to jen o charismatu. Je to o té zvláštní schopnosti vtáhnout diváka do vnitřního světa postavy, která často není sympatická, přesto ji nelze odsoudit. Pět Českých lvů – čtyřikrát za vedlejší role a jednou za hlavní – mluví samo za sebe. Ale za tím úspěchem stojí třicet let neúnavné práce, osobní pády i vzestupy a neustálé hledání, kdo vlastně je.

Narodila se 29. listopadu 1971 v Kladně. Město plné továrních komínů a obyčejných lidí jí dalo pevný základ. Vyrůstala v prostředí, kde se od dětí očekávalo, že budou mít jasný plán – škola, práce, rodina. Ona však už od mládí cítila, že konvenční cesta není pro ni. Gymnázium dokončila, ale pokusy o filozofickou fakultu či Vysokou školu ekonomickou selhaly. A pak přišel ten okamžik, kdy si řekla: herectví. Přihlásila se na DAMU, na katedru alternativního a loutkového divadla. Ročník pod vedením Miroslava Krobota se stal legendou. Právě oni v roce 1997 položili základy Dejvického divadla – souboru, který dodnes určuje směr české divadelní scény.

Dejvické divadlo nebylo jen zaměstnáním. Bylo to společenství, rodina, místo, kde se učila riskovat. První role přišly rychle – Inge v Cabaretu, Anděla v Matce, Lysistrata v Aristofanově komedii. Už tehdy bylo jasné, že Melíšková není typická kráska z plakátu. Byla herečkou těla i hlasu, která dokázala ztvárnit ženy plné vnitřních rozporů. A právě ty rozpory se staly jejím podpisem.

První velký filmový úspěch přišel v roce 2004 s Mistry Bohdana Slámy. Role Zdeny – ženy, která bojuje o své místo v mužském světě autodílen – jí vynesla prvního Českého lva za vedlejší roli. O osm let později přišly Čtyři slunce a druhý Lev za Evičku, ženu, která se snaží udržet rodinu pohromadě uprostřed chaosu venkovského života. Pak Já, Olga Hepnarová – role matky, jejíž chlad a distance k dceři otřásly celým národem. Třetí Lev. A v roce 2019 Vlastníci – paní Roubíčková, prototyp nesnesitelné sousedky, která však skrývá vlastní bolest. Čtvrtý Lev.

Vrchol přišel v roce 2022 s minisérií Podezření. Role zdravotní sestry Hany Kučerové, ženy, která se ocitne uprostřed vyšetřování vraždy, jí přinesla prvního Českého lva v hlavní roli. A k tomu čestné uznání na festivalu Serial Killer v Paříži.

Divadlo však zůstává jejím domovem. V Dejvickém má za sebou desítky rolí – od Kateřiny v Bratrech Karamazových přes Nastasju Filipovnu v Idiotovi až po Helenu Alvingovou v Ibsenových Přízracích. Každá z nich je jiná, přesto všechny spojuje jedna věc: hloubka. Když hraje ženu, která je na první pohled nesympatická, vždycky hledá to, co ji zlomilo.

Její cesta na DAMU nebyla jednoduchá. Při klauzurách ji Miroslav Krobot občas poslal z jeviště pryč s poznámkou, že je „jen do počtu“. Dnes se tomu směje. Říká, že ty odmítnutí ji naučily vytrvalosti. A vytrvalost se jí vyplatila. Třicet let v jednom souboru – to je v českém divadle rarita.

Osobní život vždycky stál trochu ve stínu kariéry. V roce 1999 se provdala za herce Lukáše Hlavicu. Manželství trvalo sedmnáct let, narodily se dvě děti – dcera Antonie a syn. Rozvod v roce 2016 byl podle jejích slov úlevou. Následoval vztah s režisérem Viktorem Taušem, který skončil v roce 2017. Od té doby žije Melíšková více pro sebe.

Letos v lednu vyšel článek, který zachytil její viditelnou proměnu. Po rozvodu odhodila make-up, viditelně zhubla a najednou vypadá mladší, svobodnější. Sama o tom mluví s lehkostí: „Člověk má pocit, že nestárne. A pak porovná fotky.“ Po padesátce přišlo uvědomění, že už nemusí nikomu nic dokazovat.

Když přijala roli matky Olgy Hepnarové, věděla, že to bude výzva. Film Tomáše Weinreba a Petra Kazdy vyvolal bouři. Matka, která svou dceru nechápadá, odsuzuje, vzdaluje se. Melíšková v ní našla nejen chlad, ale i strach. Stejně jako v Vlastnících – paní Roubíčková je na první pohled karikatura. Ale pod tím je osamělá žena, která bojuje o svůj malý svět. Diváci ji nenáviděli i litovali zároveň.

Snacha Miloše Hlavici a Růženy Merunkové, švagrová Anny Bendové. Herecká dynastie jí dala zázemí, ale i tlak. Děti už jsou dospělé, mají vlastní život. Ona může konečně žít pro sebe. A to se projevuje i na jevišti – její výkony jsou svobodnější, odvážnější.

V rozhovorech z roku 2025 a 2026 mluví o stárnutí s optimismem. „Po padesátce je to úžasné,“ říká. Už netráví hodiny líčením. Chodí přirozená, hubenější, spokojenější. A diváci to milují.

Melíšková často opakuje, že herectví jí pomáhá rozumět lidem. Když hraje Houmlesačku v Dračím doupěti nebo Pumpařku v Černé díře, vstupuje do světů, které by jinak neznala. A vrací se z nich bohatší. To je důvod, proč zůstává v Dejvickém tak dlouho. Protože tam může být opravdová.

V Dejvickém divadle teď zkouší nové inscenace. Publikum se těší. A my s ním. Protože Klára Melíšková nikdy nepřestala být překvapením. I po třiceti letech na jednom místě dokáže diváka přimět, aby se zamyslel. Nad sebou. Nad světem. Nad tím, co znamená být člověkem.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kl%C3%A1ra_Mel%C3%AD%C5%A1kov%C3%A1

https://www.imdb.com/name/nm1293738/

https://www.csfd.cz/tvurce/26929-klara-meliskova/

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/magazin-zivotni-styl-klara-meliskova-u-vyborne-na-zkouskach-na-damu-jsem-byla-jen-do-poctu-298761

https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/klara-meliskova-herecka-rozhovor-dedek-starnuti-film-nataceni.A240830_100404_lidicky_sub