Mají hypersonické zbraně Húsíové? A pokud ano, kde je vzali?

Hypersonické zbraně jsou definovány schopností letět rychlostí alespoň pětinásobnou než rychlost zvuku (Mach 5), tedy více než 6 125 km/h. To jim umožňuje pronikat klasické protivzdušné obrany, které jsou stavěné na zachycení střel nebo letadel pohybujících se výrazně pomaleji. Hypersonické systémy navíc často disponují schopností prudce měnit trajektorii letu, což znesnadňuje jejich sledování a zneškodnění.

Za touto technologií stojí velké vojenské velmoci: Spojené státy, Rusko, Čína, ale i další země, které na hypersonických technologiích pracují. Vojenské využití hypersoniky může znamenat převahu na bojišti a strategickou výhodu v globálním mocenském soupeření.

Húsíové (také známí jako Ansar Allah) jsou šíitské povstalecké hnutí v Jemenu, jež vzniklo na severu země kolem roku 2004. Původně se jednalo o regionální skupinu bojující proti centrální vládě a později i proti koalici vedené Saúdskou Arábií, která intervenovala v konfliktu od roku 2015.

Navzdory relativně omezenému přístupu k sofistikovaným technologiím se Húsíové postupně stali jedním z nejdůležitějších hráčů v regionu díky schopnosti improvizovat, získávat zbraně z černého trhu, i díky podpoře z Íránu, který jim dodává zbraně, technologie a know-how.

Přímý důkaz, že Húsíové disponují plnohodnotnými hypersonickými zbraněmi, neexistuje. Hypersonické technologie jsou náročné na vývoj, výrobu i nasazení, a jejich kontrola je pod velkým dohledem velmocí. Navíc jsou spojeny s vyspělým průmyslovým a technologickým zázemím, které Húsíové nemají.

Nicméně, v posledních letech se objevily zprávy o jejich raketových útocích, které jsou stále přesnější a rychlejší, i když stále ne hypersonické. Vojenské analytiky sledují zvýšenou aktivitu používání střel s vysokou rychlostí a sofistikovanými řídicími systémy, které se k hypersonickým zbraním blíží, ale zatím jich zcela nedosahují.

Nejpravděpodobnější odpovědí je Írán. Írán dlouhodobě vyvíjí hypersonické technologie a vlastní pokročilý raketový program. Kromě toho Írán aktivně podporuje Húsíové zbraněmi, technologií a výcvikem. Existuje mnoho indicií, že Írán dodává Húsíům nejen konvenční zbraně, ale i sofistikovanější systémy včetně přesných řízených střel.

Vývoj hypersonických zbraní v Íránu je sice méně známý než v Rusku či USA, ale v posledních letech Íránci prezentovali testy raket schopných dosáhnout velmi vysokých rychlostí. Pokud by Írán disponoval plnohodnotnou hypersonickou technologií, mohlo by být otázkou času, kdy by část této technologie nebo know-how „prosákla“ k Húsíům.

Další cestou by mohl být černý trh nebo spolupráce s dalšími aktéry v regionu, případně neoficiální kanály z Ruska nebo Číny, ale to je zatím spíše spekulace.

Pro Húsíové by získání hypersonických zbraní znamenalo výrazné zlepšení jejich vojenské schopnosti zasahovat cíle hluboko na území protivníků, zejména Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů. Hypersonické zbraně by umožnily překonat jejich protivzdušnou obranu a zasáhnout klíčové vojenské a strategické objekty bez možnosti včasného varování a zneškodnění.

Z hlediska propagandy a psychologického efektu by takový krok znamenal zásadní posílení jejich pozice a potenciální destabilizaci regionální bezpečnosti.

Použití hypersonických zbraní v jemenském konfliktu by znamenalo eskalaci nejen regionální, ale i globální bezpečnostní situace. Zbraně schopné proniknout tradiční obranné systémy by vyvolaly reakce nejen ze strany Saúdské Arábie a koalice, ale i z velmocí, které mají v regionu strategické zájmy.

Mohl by se otevřít prostor pro další šíření pokročilých zbraní mezi nestátními aktéry, což by mohlo destabilizovat celé Blízký východ.

Hypersonické zbraně jsou zatím technologií, kterou ovládají pouze nejmocnější státy světa. Húsíové sice tuto technologii pravděpodobně nemají ve své výzbroji plnohodnotně, ale díky podpoře Íránu a neustálému zlepšování své raketové schopnosti se mohou postupně přibližovat této hranici.

Pokud by se jim podařilo získat hypersonické technologie, znamenalo by to zásadní zlom v charakteru jemenského konfliktu a zároveň nový problém pro globální bezpečnostní architekturu.