Článek
Počátky v průmyslovém městě: Dětství plné touhy po světle reflektorů
V severočeském Mostě, městě známém svými uhelnými doly a industriálním duchem, se 13. listopadu 1957 narodila dívka, která měla osud předurčený k umění. Miluše Šplechtová, tehdy ještě s příjmením, které se později změnilo díky manželství, vyrůstala v prostředí, kde se tvrdá práce prolínala s sny o lepším životě. Most v padesátých letech byl místem dynamických změn – staré domy mizely kvůli těžbě a nové sídliště rostla jako houby po dešti. Právě toto prostředí, plné kontrastů mezi šedou realitou a barevnými představami, formovalo Milušinu citlivost k lidským příběhům.
Od malička ji přitahovalo divadlo. Rodiče, obyčejní lidé bez uměleckých ambicí, si všimli jejího talentu, když recitovala básničky nebo hrála scény z pohádek pro sousedy. Škola v Mostě nebyla pro ni jen povinností, ale místem, kde se poprvé setkala s amatérským divadlem. Účast v školních představeních jí dala první chuť aplausu, ten sladký zvuk, který se stal jejím životním elixírem. Vzpomínky na tyto časy jsou pro ni dodnes zdrojem inspirace – jak říká, „v tom šedivém městě jsem objevila barvy emocí“.
Přechod do puberty přinesl rozhodnutí, které změnilo vše. Miluše cítila, že Most je pro ni příliš malý. Toužila po Praze, městě divadel a filmů, kde se scházely velké talenty. Rodiče ji podpořili, i když s obavami – v době normalizace nebyla cesta k umění snadná. Přijímací zkoušky na Pražskou konzervatoř byly prvním velkým testem. Miluše se připravovala pilně, studovala klasiku a moderní texty, a nakonec uspěla. V roce 1975 nastoupila na studium herectví, což otevřelo dveře do světa, o kterém snila.
První kroky na prknech: Studium a debutové role
Pražská konzervatoř se stala Milušiným druhým domovem. Studium pod vedením zkušených pedagogů ji formovalo nejen jako herečku, ale i jako člověka. Lekce herectví, hlasové výchovy a pohybu ji naučily disciplíně a hlubokému porozumění rolím. Během studií se poprvé objevila ve filmech – v roce 1975 v „Tetované časom“, kde hrála malou roli, která jí dala první zkušenost s kamerou. Následovaly další drobné úlohy, jako v „Střílej oběma rukama“ nebo „Tajemství Ocelového města“ v roce 1978.
Absolvování konzervatoře v roce 1979 bylo vrcholem, ale i začátkem skutečné kariéry. První angažmá přišlo v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, kde působila od 1980 do 1984. Zde se setkala s náročnými rolemi v klasických představeních – „Tři sestry“ Čechova ji naučily nuancím rodinných dramat, „Komedie masopustu“ jí dala šanci ukázat komický talent. Ústí nad Labem, město blízko jejího rodného Mostu, jí poskytlo prostor k růstu bez tlaku velké metropole.
V té době se začala prosazovat i ve filmech. V „Panelstory aneb Jak se rodí sídliště“ z roku 1979 ztvárnila postavu, která odrážela realitu socialistického bydlení – směs humoru a tragédie. Tento film, režírovaný Věrou Chytilovou, se stal kultovním a Miluše v něm ukázala svou schopnost ztělesnit obyčejné ženy s hlubokými emocemi. Další role přišly rychle – „Nevěsta k zulíbání“ v 1980, „Matěji, proč tě holky nechtějí?“ v 1981, kde hrála mladou dívku hledající lásku.
Přechod do Realistického divadla Zdeňka Nejedlého (dnes Švandovo divadlo) v roce 1984 byl dalším krokem. Zde se setkala s modernějšími inscenacemi, které testovaly její všestrannost. Role v „Merlin aneb Pustá zem“ v 1988 jí umožnila prozkoumat fantasy prvky v divadle. Tato období formovala její styl – přirozený, emotivní a vždy autentický.
Setkání osudu: Láska k Janu Hrušínskému
Život Miluše Šplechtové by nebyl úplný bez příběhu lásky, který překonal čas i bouře. V osmdesátých letech, během zkoušek v pražských divadlech, se setkala s Janem Hrušínským, synem legendárního Rudolfa Hrušínského. Jiskra přeskočila okamžitě – společné práce na scéně je sblížily. Ale Miluše byla tehdy vdaná za architekta Nikolu Stojanova, se kterým měla dvouletého syna Nikolu.
Rozhodnutí pro lásku bylo radikální. Miluše požádala o rozvod, což v socialistické éře nebylo jednoduché. Soudní proces byl plný dramat – obvinění, lži o Janově rodině, ale nakonec uspěla. První manžel souhlasil, našel si novou partnerku a dodnes se přátelí. Syn Nikola přijal Jana jako otce, zvláště po narození sester.
Svatba 29. září 1984 v Nuslích byla velkolepá – stovka hostů, včetně hereckých legend jako Josef Kemr nebo Vladimír Menšík. Hostina v rodinné vile Hrušínských symbolizovala nový začátek. Rodina se rozrostla o dcery Kristýnu a Barboru. Kristýna následovala rodiče a stala se herečkou, Barbora žije v USA.
Ale láska nebyla bez zkoušek. V roce 2004 přišla krize – Jan se zamiloval do produkční Michaely v Divadle Na Jezerce. Aféra byla veřejná, Jan hovořil o lásce k ní a plánovaném rozvodu. Miluše to ustála s trpělivostí, vzpomínajíc na svou vlastní minulost. Jan se vrátil, a jejich svazek zesílil. Dnes mají pět vnoučat, chalupu a společné cesty.
Vrchol divadelní slávy: Národní divadlo a Jezerka
V roce 1991 přišel přestup do Národního divadla, koruny české scény. Zde Miluše zářila v rolích jako v „Sluha dvou pánů“ nebo „Rock'n'roll“. Její interpretace byly plné energie a hloubky, což ji učinilo oblíbenou mezi diváky i kritiky.
V roce 2003 spoluzaložila s Janem Divadlo Na Jezerce, kde hraje dodnes. Role v „Takový žertík“, „Charleyova teta“ nebo „Občan první jakosti“ ukazují její komický talent. V „Ze života Čapka“ hraje Boha, v „Baťman“ od 2024 novinku. Divadlo se stalo rodinným podnikem, kde se prolíná umění s životem.
Televizní a filmové triumfy: Od sídlišť k seriálovým hrdinkám
Filmová kariéra Miluše je bohatá. Po debutu následovaly hity jako „Tisícročná včela“ v 1983, „Jak chutná smrt“ v 1995 nebo „Pánský klub“ v 2022. V televizi zářila v „Nemocnice na kraji města – nové osudy“ v 2008, v „Cesty domů“ 2010–2014 jako mjr. Míla Jírová, v „Všechny moje lásky“ 2015–2016 jako Zdena Zábranská. Od 2020 hraje v „Ulice“ Jolanu, lesbickou postavu, která přináší témata tolerance.
Další seriály jako „Ordinace v růžové zahradě“, „Kriminálka Anděl“ nebo „Specialisté“ ukazují její všestrannost. Dabing a rozhlasové práce doplňují kariéru.
Současné výzvy: Babička, herečka a inspirace
V roce 2026, v 68 letech, Miluše zůstává aktivní. S pěti vnoučaty se těší na rodinné chvíle, ale jeviště neopouští. Její příběh je o vytrvalosti – překonala krize, zůstala pravdivá sobě i umění.
Její život učí, že láska a práce jdou ruku v ruce. Miluše Šplechtová zůstává ikonou, která inspiruje generace.
Zdroje
https://cs.wikipedia.org/wiki/Milu%C5%A1e_%C5%A0plechtov%C3%A1
https://www.csfd.cz/tvurce/1326-miluse-splechtova/prehled
https://www.denik.cz/spolecnost/miluse-splechtova-a-jan-hrusinsky.html
https://divadlonajezerce.cz/herec-48-miluse-splechtova
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-miluse-splechtova-zivot-jde-ve-vlnach-ale-ne-kazda-je-tsunami-40053145
