Článek
Silnice byla černá jako uhlí a mokrá od podzimního deště. Rok 1984, někde mezi Nebraskou a Iowou, dvě hodiny po půlnoci. Bob řídil svůj starý Chevrolet Impala z roku 1976, rádio tiše hrálo „The Boys of Summer“ od Dona Henleyho, a on si připaloval další Lucky Strike. Třicet let za volantem ho naučilo, že noc má svá pravidla: drž se vpravo, ztlum světla na potkávací, když někoho potkáš a měj oči otevřené. Věděl, že když jedeš sám, jsi králem silnice.
Z protisměru se vynořila dvě oslepující dálková světla. Neztlumila se. Ani za chvíli. Navíc se auto začalo nebezpečně stáčet do jeho pruhu. Bob přimhouřil oči, zvedl ruku k čelu, ale bylo pozdě. Světlo ho řízlo jako nůž a vteřinu nato už viděl jen bílou záři a křivku kapoty, která se k němu řítila.
Strhl volant prudce doprava. Pneumatiky zaskřípaly, Impala se protáčela, pak přepadla přes příkop a několikrát se převrátila. Neviditelná síla ho vymrštila ven skrz přední okno. Proletěl se vzduchem a dopadl na záda do mokré trávy několik metrů od vraku. Všechno se zastavilo. Bolelo ho celé tělo, ale nejvíc záda a krk. Když se pokusil pohnout nohama, nic. Ani prsty. Ležel na zádech, díval se do hvězd a cítil, jak mu dech sílí a slábne zároveň.
Světla druhého auta zablikala a zhasla. Dveře se otevřely.
„Ježiši, Tommy, ty jsi ho zabil!“ zašeptala dívka. Měla na sobě džínovou bundu a třásla se – spíš strachy než chladem.
Tommy stál jako přimrazený. Devatenáct let, vlasy na ježka, nové Camaro od táty. „My jsme se… šmajchlovali. Já se vůbec nedíval na silnici…“
Přiblížili se k Bobovi. Ležel na zádech, oči otevřené, hrudník se mu zvedal pomalu a nepravidelně. Z hlavy mu tekla krev, ale byl při vědomí.
„Dýchá,“ řekla Lisa tiše. „Musíme zavolat pomoc.“
„S čím? Tady není budka na míle daleko. A co když řekne, že jsem ho málem zabil úmyslně? Mám podmínku z loňska, Liso. Když mě chytnou, jdu sedět. Táta mě zabije…“
Bob zasténal. Pokusil se zvednout ruku, ale nemohl. „Pomozte… prosím…“ zašeptal skrz sevřené zuby.
Tommy ucukl. Panika mu stoupala do hlavy jako kouř. Viděl už vězení, viděl otcovo zklamání, viděl, jak mu berou klíče od Camara. Viděl, jak ten chlap na něj ukáže prstem a řekne: „Ten kluk mě chtěl zabít.“
Tommy se najednou sklonil a sebral nejbližší kámen co uviděl. Ruce se mu třásly.
„Tommy, ne!“ vykřikla Lisa, ale už bylo pozdě.
Stačila jedna rána. Přímo do spánku. Bob přestal dýchat.
Tommy pustil kámen. Ten dopadl vedle těla – špinavou stranou nahoru.
Lisa stála jako zkamenělá. „Co jsi to udělal…“
„Přeci se nenechám zabásnout. A ty taky necekneš… rozumíš? Prostě jsme ho takhle našli a hotovo.“
Nasedli a odjeli. Camaro zmizelo v mlze jako duch.
–––
Policejní stanice v Council Bluffs, šest dní poté. Výslechová místnost voněla kávou a cigaretovým kouřem. Detektiv Harlan měl na stole fotografie z místa nehody. Starý lišák, padesátku na krku, oblek z druhé ruky a oči, které už všechno viděly.
Tommy a Lisa seděli naproti němu. Tommy si neustále mnul ruce, Lisa zírala na svoje boty.
„Takže jste projížděli kolem, všimli si rozbitého auta vedle silnice, zastavili, našli mrtvého muže a hned to nahlásili. Nikdo se ho nedotkl. Správně?“
„Přesně tak,“ řekl Tommy rychle.
Detektiv se naklonil dopředu, pomalu vytáhl igelitový sáček a položil ho mezi ně na stůl. Uvnitř byl kámen. Velký, šedý, jedna strana pokrytá zaschlou krví a chomáči vlasů.
„Tohle jsme našli přímo u těla. Chtěl jsem vám to ukázat.“
Oba zbledli. Lisa si zakryla ústa dlaní, Tommy se zapotácel, jako by mu někdo podrazil židli.
Detektiv se usmál – pomalu, téměř laskavě.
„Víte, kameny mají dvě strany. Jednu hladkou, omývanou deštěm po celá léta, a druhou špinavou, plnou hlíny a mechu, která je vždycky otočená k zemi. A tohle je poprvé v mé kariéře, co jsem viděl, aby oběť spadla hlavou na špinavou stranu.“
Ticho bylo tak husté, že by se dalo krájet.
Lisa vydechla, jako by jí někdo vyrazil vzduch z plic, a začala plakat. Tommy otevřel pusu, ale nevydal ani zvuk.
Detektiv se opřel. „Takže, chlapci a děvče. Teď mi povíte, jak to bylo doopravdy. Nebo to uděláme těžší cestou.“
Kámen ležel mezi nimi na stole – němý svědek, který nikdy nelže.
Konec.
