Martin Dejdar: Herec s tisícem tváří

Když se Martin Dejdar narodil 11. března 1965 ve Vysokém Mýtě, nikdo netušil, že z tohoto kluka z Chrasti u Chrudimi vyroste jedna z nejvýraznějších postav českého showbyznysu. Jeho dětství bylo typické pro venkovské prostředí tehdejšího Československa – plné her v přírodě, rodinných vazeb a prvních snů o velkém světě. Otec Vlastimil Dejdar, obyčejný člověk s pevnými kořeny, v něm vštěpoval hodnoty pracovitosti a upřímnosti, které se později projevily v jeho rolích i v osobním životě. Malý Martin brzy objevil lásku k divadlu, když sledoval místní ochotnická představení nebo poslouchal příběhy starších. Tyto okamžiky ho inspirovaly k tomu, aby se věnoval herectví, i když cesta k profesionálnímu jevišti nebyla přímá.

V mládí se Martin věnoval různým aktivitám, které mu pomohly rozvíjet talent. Navštěvoval dramatický kroužek, kde se učil základy herectví, a postupně si uvědomoval, že jeho místo je na prknech, která znamenají svět. Rozhodnutí studovat na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze (DAMU) přišlo přirozeně, i když to znamenalo opustit bezpečí domova. V roce 1985, ještě jako student, se objevil v představení Noc vrahů od Jose Triany, kde hrál roli Lala pod režijním vedením Oldřicha Kužílka. Tato zkušenost mu otevřela oči k profesionálnímu divadlu a ukázala, že má potenciál na velké role. Absolvoval DAMU v roce 1987, plný energie a připravený čelit výzvám, které přinášel konec osmdesátých let v Československu – doba změn, kdy se divadlo stávalo nejen uměním, ale i prostorem pro svobodu projevu.

Po absolvování DAMU nastoupil Martin Dejdar do svého prvního profesionálního angažmá v pražském Studio Ypsilon, což bylo pro mladého herce jako sen. Toto klubové divadlo, známé svou experimentální a humornou přístupností, mu poskytlo ideální prostředí pro rozvoj. Kolegové jako Jiří Lábus nebo Oldřich Kaiser se stali nejen partnery na jevišti, ale i mentory, kteří ho učili, jak spojit komedii s hloubkou. V Ypsilonce se Dejdar objevil v řadě představení, kde jeho charismatická přítomnost a přirozený smysl pro timing okouzlily diváky. Tyto roky byly formativní – naučil se improvizovat, pracovat s publikem a rozvíjet svůj unikátní styl, který mísí humor s emotivními momenty.

Divadelní scéna mu umožnila experimentovat s různými žánry, od komedií po dramatické kusy. Jedno z klíčových představení bylo takové, kde hrál roli, která vyžadovala fyzickou zdatnost a rychlé reakce, což mu pomohlo později v televizních rolích. Život v Ypsilonce nebyl jen o úspěchu, ale i o tvrdé práci – dlouhé zkoušky, turné po republice a neustálé hledání nových inspirací. Martin se zde naučil, že herectví není jen o slávě, ale o spojení s diváky, kteří hledají v divadle odraz svého života. Tyto zkušenosti ho připravily na přechod do filmu a televize, kde jeho talent mohl oslovit širší publikum.

Devadesátá léta přinesla Martinu Dejdarovi průlom ve filmu, který ho katapultoval mezi hvězdy české kinematografie. Jeho první výraznější rolí byl Bernardo v filmu Slunce, seno, erotika z roku 1991, kde ukázal svůj komediální talent v lehké vesnické komedii. Ale skutečný zlom přišel v roce 1993 s filmem Šakalí léta, kde ztvárnil roli Bejbyho – postavu plnou energie a nostalgie po šedesátých letech. Tento film, režírovaný Janem Hřebejkem, se stal kultovním dílem a Dejdarova interpretace přispěla k jeho popularitě. Diváci oceňovali, jak dokázal zachytit esenci doby, smíchat humor s melancholií a vytvořit postavu, která zůstává v paměti.

Vrcholem jeho filmové kariéry se stal rok 1995, kdy hrál hlavní roli v Učiteli tance režiséra Jaroslava Soukupa. Tento film, inspirovaný skutečnými událostmi, vypráví příběh tanečníka, který čelí osobním i společenským výzvám. Dejdarova role byla náročná – vyžadovala nejen herecké, ale i taneční dovednosti, které si osvojil během příprav. Jeho výkon byl tak přesvědčivý, že získal Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli. Tato cena nebyla jen oceněním, ale symbolem jeho profesionality. Film se stal hitem, vidělo ho stovky tisíc diváků, a Dejdar se stal symbolem mužské síly a citlivosti na plátně.

Další filmy následovaly rychle – v Americe (1994) hrál roli, která mu umožnila prozkoumat emigrantské téma, a v Panství (1999) se objevil v hlavní roli v koprodukčním projektu, který byl ambiciózní, ale přinesl i finanční výzvy. Dejdar později přiznal, že dluhy z tohoto filmu splácel skoro dvacet let, což ukazuje, jak riskantní může být nezávislá tvorba. Přesto tyto projekty obohatily jeho repertoár o dramatické role, kde mohl ukázat hloubku svého talentu. V Elišce má ráda divočinu (1999) přidal komediální prvky, což potvrdilo jeho všestrannost. Každý film byl pro něj lekcí – učil se spolupracovat s režiséry, adaptovat se na různé scénáře a vždy přinášet autenticitu, která diváky oslovuje.

Jedním z nejvýraznějších aspektů kariéry Martina Dejdara je dabing, kde jeho hlas oživuje ikonické postavy. Nejznámější je jeho dabing Barta Simpsona v kresleném seriálu Simpsonovi, který běží od devadesátých let. Tento hlas – drzý, vtipný a plný energie – se stal součástí české popkultury. Dejdar dokázal zachytit esenci postavy, přidat české nuance a udělat z Barta oblíbence dětí i dospělých. Dabing vyžaduje speciální dovednosti – přesné načasování, modulaci hlasu a empatii k originálu, což Martin ovládá mistrně.

Kromě Simpsona propůjčil hlas Jimu Carreyovi v řadě filmů, jako je Ace Ventura nebo Maska, kde jeho interpretace přidala humoru český šmrnc. Tyto role ho naučily pracovat s komedií na mikroúrovni, kde každý tón hlasu rozhoduje. Dabing není jen vedlejší činnost – pro Dejdara je to umění samo o sobě, které mu umožnilo oslovit miliony diváků bez toho, aby byl vidět. V rozhovorech často mluví o tom, jak dabing obohacuje jeho herecký repertoár, protože ho nutí myslet jinak než na jevišti. Tato práce pokračuje i dnes, a jeho hlas zůstává synonymem pro zábavu v českých domácnostech.

Televize se stala dalším polem, kde Martin Dejdar exceloval. Jeho role Antonína Maděry v seriálu Zdivočelá země přinesla divákům dramatický příběh z venkova, plný konfliktů a emocí. Tento seriál, vysílaný v devadesátých letech, ukázal jeho schopnost hrát složité postavy, které čelí morálním dilematům. Později v sitcomu Comeback (2008–2011) ztvárnil Františka „Ozzáka“ Pacovského, prodavače CD, což byla role plná humoru a každodenních situací, které rezonovaly s diváky. Od roku 2019 hraje mjr. Josefa Strouhala v seriálu Specialisté, kde přidává kriminální napětí svůj typický šarm.

Ale televize pro něj není jen hraní – jako moderátor zábavných pořadů jako Šance, Ptákoviny, Na vlastní nebezpečí nebo Vaše velká premiéra ukázal svůj komediální talent v přímém kontaktu s diváky. Tyto pořady byly plné improvizace, hostů a smíchu, což mu umožnilo být sám sebou. V roce 2011–2012 byl porotcem v Česko Slovensko má talent, kde jeho upřímné komentáře přitahovaly pozornost. V 2017 se objevil jako soutěžící v Tvoje tvář má známý hlas a později jako herecký kouč, což potvrdilo jeho všestrannost. Televize ho naučila, jak zvládat tlak přímého vysílání a spojit se s publikem na dálku.

Za jevištěm a kamerami je Martin Dejdar rodinný muž. V roce 1994 se oženil s Danielou Švábovou, nyní Dejdarovou, a společně mají syna Matěje (narozen 1998) a dceru Sáru (narozena 2004). Jejich vztah je pevný, postavený na vzájemné podpoře, i když showbyznys přináší výzvy. Bratrem jeho ženy je Michael Šváb, což přineslo do rodiny složité momenty kvůli jeho minulosti, ale Dejdar vždy zdůrazňuje rodinnou soudržnost.

Osobní život ho formoval – otcovství mu dalo nový pohled na svět, a on se snaží být pro děti příkladem. V rozhovorech mluví o rovnováze mezi prací a rodinou, o společných cestách a sdílených radostech. Výzvy, jako finanční potíže z filmů, ho naučily pokoře, ale nikdy ho nezlomily. Jeho život je příběhem resilience, kde láska k rodině je základním kamenem.

Martin Dejdar není jen umělec – je i člověk s velkým srdcem. V roce 2006 založil s Romanem Rounem charitativní hokejovou show HC Olymp, která pomáhá potřebným. Tento projekt spojuje sport s dobrou věcí a přináší radost fanouškům. V roce 2020, během krize způsobené SARS-CoV-2, vytvořil internetový projekt Přání pro tebe, aby pomohl tvůrčím osobnostem. Přestože čelil nenávistným útokům, které projekt zastavily, jeho snaha ukazuje oddanost společnosti.

Tyto aktivity ho definují jako člověka, který vrací, co dostal. Charita pro něj není povinnost, ale přirozený projev empatie. V nedávných rozhovorech mluví o sociálních sítích, kde vadí anonymita a lži, a vyzývá k zodpovědnosti. Jeho projekty inspirují další, aby pomáhali.

Kromě herectví se Dejdar věnoval hudbě – v roce 1995 vydal album Splašil se kůň našíř, kde spojil písně s humorem. Tato diskografie ukazuje jeho kreativitu mimo jeviště. Vystupuje v koncertech, kde mísí zpěv s komedií, a to ho udržuje v kontaktu s fanoušky.

V posledních letech se Dejdar objevil v nových rolích – v seriálech jako Poslední sezona nebo Konec velkých prázdnin. V roce 2025 se zúčastnil Comic-Con Prague, kde diskutoval o své roli ve sci-fi projektech, včetně Fremen Captain v adaptaci Duny. Jeho YouTube kanál Martin Dejdar sdílí příběhy z cest a života, což ho spojuje s mladším publikem.

V rozhovorech z roku 2026 mluví o budoucnosti – plánuje nové filmy, charitativní akce a možná i knihu memoárů. Jeho energie zůstává nezlomená, a on pokračuje v inspirování.

Kromě Českého lva z roku 1995 získal v roce 2009 uměleckou cenu Muž roku. Tyto ocenění jsou důkazem jeho přínosu české kultuře.

Martin Dejdar zůstává ikonou – herec, který žije pro umění a lidi.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Martin_Dejdar

https://www.imdb.com/name/nm0215167/

https://www.idnes.cz/zpravy/revue/vztahy-a-sex/martin-dejdar-syn-matej-pritelkyne-veronica-biasiol-vztah-rodina.A260206_090900_sex_zar

https://www.instagram.com/martin.dejdar/

https://www.comiccon.cz/en/guests/746/martin-dejdar