Článek
I přes vítězný výsledek 2:0 nad Černou Horou se výkon reprezentace v pátečním utkání ukázal jako zcela nedostatečný a těžkopádný. Na hřišti chyběla jakákoli variabilita v útočné fázi, držení míče bylo neefektivní a rozhodující momenty přišly pouze díky jediné hvězdě – Patriku Schickovi, který sice skóroval ve 31. a 77. minutě, ale zbytek týmu se prakticky neprosadil.
Navíc se českým fotbalistům nepodařilo vytvořit žádnou souhru, která by bavila fanoušky. Přihrávky byly nepřesné, křídelní hráči zcela izolovaní a střed pole působil jako prázdné místo, kde se míč ztrácel častěji než přecházel na útočnou polovinu. Již v úvodních desetiminutovkách bylo jasné, že místo domluveného tlaku a kombinační hry budeme sledovat dlouhé nakopávané míče bez reálné šance na proměnění. Statistiky nám potvrdily mizernou kvalitu: Češi měli „pouze“ 54 % držení míče, ale pouze 3 střely na branku za celý zápas, z toho dvě zakončil Schick.
A co teprve televizní komentátoři! Místo odborného rozboru taktiky a konstruktivních poznámek jsme se dočkali kýčovitých přirovnání, srdceryvných výkřiků ve chvílích, kdy na hřišti nevěděli, co komentovat, a neustálých opakování frází typu „Češi se musejí více prosadit,“ jako by to divák neslyšel už po padesáté. Komentátor v průběhu prvního poločasu několikrát pletl jména hráčů, nesmyslně přeháněl důležitost nepřesné přihrávky a přitom zcela přehlížel fatální chyby v obraně. Nemluvě o tom, že jeho kolega vedle něj nedokázal doplnit ani jeden zásadní postřeh – sečteno a podtrženo, největší kiksy ve vysílání předváděli právě oni.
Ještě smutnější je, že ani jeden z nich nepřiznal, že český tým dnes prakticky „neměl plán B“. V momentě, kdy soupeř přizpůsobil obranu na Schicka, zbytek mužstva ztratil odvahu vystřelit a ztratil se v chaosu. Komentář to však nikterak neodhalil; místo toho jsme slyšeli banality o „snaze prosadit se“ a „zlepšení v kombinaci“. Divák tak zůstal s pocitem, že komentátoři sledují úplně jiné utkání – lepší, hezčí a bez chyb.
Shrnuto: vítězství sice potěšilo, ale kvalitu hry ani úroveň televizního přenosu rozhodně neospravedlňují. Příště by bylo fér, kdyby se místo povrchních frází konečně přišlo s konkrétními poznatky a udivilo nás to opravdu profesionální komentování, které by odpovídalo jménu národní reprezentace.
