Článek
Kapitán van Toch a první perly osudu
Představte si robustního holandského námořníka, kapitána J. van Tocha, jehož loď pluje po vlnách Tichého oceánu, hledajíc bohatství v podobě perel. Je to muž zkušený, s tvrdou kůží opálenou sluncem a větry, který se nebojí sestoupit do hlubin, kde se skrývají poklady. Ale tentokrát narazí na něco mnohem podivnějšího než jen lastury. V laguně ostrova, obklopeného korálovými útesy, objeví stvoření, která připomínají obří mloky – salamandry s končetinami, schopné pohybu na souši i ve vodě. Tyto bytosti, které Čapek popisuje s vědeckou přesností, mají kůži hladkou jako kůže žraloka, oči bystré a ruce, které dokážou manipulovat s nástroji.
Van Toch, poháněný touhou po zisku, vidí v těchto mlokách příležitost. Naučí je sbírat perly z mořského dna, kde se lidé nedostanou bez rizika. Je to první setkání, které odstartuje řetězec událostí. Čapek zde vkládá myšlenku o objevování neznámého: Co když lidstvo narazí na inteligenci, kterou podcení? Mloky nejsou jen zvířata; ukazují známky učení se, opakování slov a jednoduchých úkonů. Kapitán je bere na svou loď, krmí je rybami a postupně je domestikuje. Tento akt je metaforou koloniálního objevování, kde Evropané berou „divochy“ z cizích zemí a využívají je pro své účely.
Ale Čapek nejde jen po povrchu. V myšlenkách románu se skrývá hlubší filozofie: Lidská inteligence není výsadou jen nás. Mloky se učí rychle, přizpůsobují se, a brzy se stávají nástroji v rukou člověka. Van Toch je prodává do Evropy, kde se stávají senzace. Vědci je studují v laboratořích, podnikatelé je rozmnožují v umělých nádržích. Je to jako by Čapek předpovídal éru průmyslové exploatace, kde živé bytosti slouží jako stroje.
Množení stínů: Jak mloky dobývají svět
S příchodem mloků do civilizovaného světa se děj zrychluje. Čapek strukturoval román jako sbírku novinových článků, vědeckých zpráv a osobních svědectví, což dodává příběhu autenticitu a ironický odstup. Mloky se množí rychle, díky umělému oplodnění a ideálním podmínkám v továrnách. Brzy jich jsou miliony. Jsou ideální pracovní silou: Nežádají mzdu, neprotestují, pracují pod vodou i na souši. Budují přehrady, hloubí kanály, těží minerály z mořského dna. Čapek zde satiricky popisuje kapitalistický systém, kde zisk stojí nad etikou.
Jedna z klíčových myšlenek je otázka práv: Jsou mloky zvířata, nebo inteligentní bytosti? V románu se objevují debaty v parlamentech, kde politici argumentují, zda jim přiznat duši nebo práva. Katolická církev je pokřtí, ale jen pod vodou, což je ironický komentář k náboženskému formalismu. Vědci je klasifikují jako Andrias Scheuchzeri, po slavném paleontologovi, který kdysi našel fosilie podobných tvorů. Čapek čerpá z reálné vědy své doby, kdy evoluce a paleontologie byly horkými tématy.
Mloky se učí jazyky – nejprve pidgin angličtinu, pak složitější formy. Začínají číst noviny, organizovat se. Čapek zde vkládá myšlenku o vzdělání jako zbrani: Co když podrobení se naučí od pánů a obrátí to proti nim? V románu se mloky stávají součástí společnosti – pracují v továrnách, slouží v armádách. Ale s rostoucím počtem přichází konflikty. Lidé je vyzbrojují, aby bojovali ve válkách, což je připomínka, jak velmoci využívaly koloniální vojáky.
Čapek popisuje, jak mloky požadují svá práva – nejprve pracovní podmínky, pak autonomii. Je to satira na dělnická hnutí a národní osvobození. V jedné kapitole se mloky shromažďují v podzemních jeskyních, plánují vzpouru. Autor zde mistrně buduje napětí, jako by psal detektivku: Malé incidenty, jako útoky na lodě, se stupňují do globální krize.
Bouře pod hladinou: Vzestup mloků k moci
Jak mloky získávají sílu, román se mění v apokalyptický thriller. Čapek popisuje, jak se organizují do států pod mořským dnem, budují svou civilizaci. Mají vůdce, jako Velký Salamandr, který je karikaturou diktátorů své doby. Mloky začínají bourat pobřeží, rozšiřovat moře, aby získaly více prostoru. Je to metafora expanze, kde slabší se stávají silnými a obracejí stůl.
Klíčová myšlenka zde je ekologická rovnováha: Lidstvo narušilo přírodu objevem mloků, a teď platí cenu. Mloky ničí kontinenty, zaplavují města, a lidé ustupují do hor. Čapek ironicky komentuje, jak věda slouží zkáze – mloky používají lidské technologie proti nim. V debatách se objevují filozofové, kteří se ptájí: Je to válka, nebo evoluce? Mloky nejsou zlí; jen přežívají.
Román končí otevřeně, s otázkou, zda lidstvo přežije. Čapek nechává čtenáře v napětí, jako by naznačoval, že historie se opakuje v cyklech exploatace a vzpoury.
Inteligence bez duše: Filozofické jádro Čapkovy vize
V srdci románu leží otázka inteligence. Čapek, ovlivněný pragmatismem a humanismem, se ptá: Co dělá bytost lidskou? Mloky mají rozum, ale chybí jim emoce, kreativita. Jsou jako stroje, které kopírují, ale netvoří. To je odkaz na jeho dřívější dílo R.U.R., kde roboti nahrazují lidi. Zde mloky symbolizují masovou společnost, kde jednotlivec ztrácí identitu.
Další myšlenka je satira na nacionalismus. Mloky se dělí na rasy – evropští, asijští – a bojují mezi sebou, což paroduje evropské konflikty. Čapek, jako novinář, viděl rostoucí napětí v Evropě a promítl to do příběhu.
Román je také kritikou médií: Noviny senzacechtivě popisují mloky, zkreslují fakta pro čtenost. Čapek zde ukazuje, jak propaganda formuje realitu.
Hlasy z hlubin: Postavy a jejich osudy
Kromě van Tocha se objevují vědci jako profesor Salamandr, který studuje mloky s chladným odstupem, nebo podnikatel Bondy, který vidí jen zisk. Tyto postavy jsou karikaturami, ale s hloubkou – ukazují, jak ambice oslepuje.
Čapek píše s humorem, ale temným: Scény, kde mloky vystupují v cirkusech, jsou směšné, ale smutné.
Ozvěny v moři: Dědictví románu
Čapkova práce zůstává varováním před aroganci. Mloky nejsou jen fantazie; jsou zrcadlem nás samých.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/War_with_the_Newts
https://www.britannica.com/biography/Karel-Capek
https://www.supersummary.com/war-with-the-newts/summary
https://www.goodreads.com/book/show/352442.War_with_the_Newts
https://www.literarydevices.net/war-with-the-newts/
