Článek
Někteří hledají smysl života. Já jsem našel smysl cesty: být přirozený.
Bez masek. Bez rolí. Bez přetvářky. Protože když hraješ celý život někoho jiného, nežiješ – ale prohráváš. A to doslova.
Smysl života vs. smysl cesty
Dneska chce každý velkou odpověď. Proč tu jsem? Co je moje poslání? Co mi vesmír chce říct?
Ale víš co je zvláštní? Že spousta lidí přitom úplně zapomene na to, jakou cestou vůbec jdou.
Možná že smysl života je záhada. Ale smysl cesty můžeš zvolit každý den:
být sám sebou. A to je někdy větší odvaha než celý osvícení.
Přirozenost není dokonalost
Být přirozený neznamená být bez chyb.
Naopak – znamená umět svoje chyby přiznat a jít dál.
Nehrát roli „silného chlapa“, když tě něco bolí. Nehrát roli „vždycky pozitivního“, když tě něco sere.
Být přirozený znamená nelhat sobě ani ostatním. Ani ve slovech, ani v pohledu, ani v tichu.
Život jako divadlo? Díky, nechci
Spousta lidí si celý život obléká role jak herci v divadle.
Jednou hraješ hodného syna, pak výkonného zaměstnance, pak ideálního tátu, co nikdy neselže.
Jenže problém je, že když si vezmeš roli, přestáváš být sám sebou.
A víš, co se pak stane?
Prohraješ.
Jako herec – protože to nikdy nebude tvoje.
A jako hráč – protože jsi nikdy pořádně nehrál s vlastními kartami.
Když sundáš masku
Sundat masku neznamená být nahý. Znamená být opravdový.
A mně osobně je tohle jednodušší. Být sám sebou mě nestojí žádnou energii navíc.
Nikoho nezklamu, protože lidi kolem mě vědí, jaký jsem. Kdo se mnou souzní, je vítaný. A kdo ne – ten ke mně prostě nepatří. A víš co? Je to úleva.
Kdy jsem na to přišel? Těžko říct. Možná v tom nejtemnějším období, kdy jsem už neměl sílu se přetvařovat. A ono to najednou začalo dávat smysl.
Závěr?
Smyslem cesty je být přirozený. Ne hrát roli.
Protože když si celý život jen hraješ, neprožiješ ho. Prohraješ ho.
A to by byla škoda.
