Článek
Prokletí vietnamského baráku: Když si Míra Pešek přivolal zkázu
Braňany. Malá dědina, kde se zastavil čas, ale bordel zůstal. Do tohoto místa přistál Míra Pešek s ambiciózním plánem – koupit starý barák od Vietnamce a přetvořit ho na pět nájemních bytů. Cíl zněl jednoduše, realita? Ta byla přinejmenším katastrofická.
Kapitola 1: Vize Míry Peška
Míra Pešek koupil barák, který by jiný koupil jen za trest. Dům, který měl místo pokladu spíš smetiště, myší hovna a nádech vietnamského feng-shui, které by nerozlouskl ani Indiana Jones. A Míra? Ten měl vizi. Pět bytů na pronájem. Kdo by si pomyslel, že to celé půjde do potíží už od první vteřiny?
Kapitola 2: Střechaři z pekla
Na střechu přišla firma „Pevný Krok“. Čtyři chlapi, kteří si stavbu spletli s hospodským piknikem. Oprava měla trvat dva týdny, ale nakonec trvala… tři čtvrtě roku. Půlka střechy vypadala jako scéna z hororu:
Jedno střešní okno zasadili obráceně.
Druhé zapěnili navždy.
Třetí spadlo dovnitř a trefilo později Bleska do helmy.
A mezi tím vším se jeden z pokrývačů vysral v rohu přízemní místnosti. Nikdo neviděl kdy, nikdo neviděl kdo. Ale tohle tam zůstalo a zanechalo svou stopu.
Kapitola 3: Petr a Vláďa nastupují
Po střechařích konečně přišli Petr, zedník, a Vláďa, elektrikář. Petr byl pořádný chlap, který řezal sádrokarton s energií vietnamského nákupu. Vláďa, 63letý sympaťák, tahal kabely a byl schopen zvládnout prakticky cokoli – od elektrikářských problémů až po ty existenciální.
Kapitola 4: Incident „Hovno v rohu“
Pavel, přidavač, dostal za úkol jít do přízemí pro kladivo. Vešel, čichl a zastavil se. V rohu bylo něco podivného. Vedle něj stál Vláďa, který se jen zmohl na: „Tohle není normální.“ Pavel, s pohledem znalce, pronesl: „Tohle není pes. To je člověk. A ne jen tak nějaký. To je profík. Tohle má konstrukci. To je vzkaz!“
A tak se to, co tam zůstalo, stalo součástí projektu, zakomponované do dokumentace jako „nevyužitelný prostor“.
Kapitola 5: Vláďův konec a nástup Bleska
Krátce po dokončení „eposu“ zmatků a pěny od střechařů dostal Vláďa infarkt. Odejít ze stavby i ze světa byla jeho poslední práce. Bylo to smutné, Vláďa byl starý dělač, s pevnou rukou a ještě pevnějším srdcem… alespoň na chvíli.
Na jeho místo přišel Blesk. Elektrikář, který to vzal do ruky jako by zapojoval Teslu na tripu. Hlučný, drzý, ale šíleně rychlý. S Petrem se sice hned pohádali o to, jestli má být vývod vpravo nebo vlevo, ale do druhého dne už fungovali jako sehraný cirkus.
Kapitola 6: Podkroví pekla a schody do nebe
Míra chtěl luxusní podkroví. Petr se rval s každým centimetrům stropu, který vypadal jako EKG infarktáře. Blesk tahal kabely a sprostě nadával, že stěny mají víc záhybů než babka po liposukci.
Pak přišly na řadu schody:
Míra: „Chci schody do podkroví! Moderní, designové, lehké kovové!“
Petr: „Na tohle barák nemá statiku ani gule.“
Blesk: „Jestli to bude ze železa, tak to uzemněte.“
Po dvou měsících a třech záchvatech byly schody postavené. Křivé, ale stály. Petr je polil pivem a pronesl: „Ať to drží aspoň do kolaudace.“
Epilog
Barák byl dokončen. Byty se pronajaly. Míra vydělal. Petr skončil na masážích, Blesk si koupil nový kombajn kabelů, Pavel přidavač dodnes vypráví historku o „Hovnu osudu“, a Vláďa… ten se dočkal věnce a tiché vzpomínky v místnosti, kde to všechno začalo.
A na baráku visí cedule:
„Upozornění: Přístup na stavbu na vlastní nebezpečí.“
