Článek
Kolikrát jsi zažil, že jsi od sebe čekal víc, ale místo radosti přišlo zklamání? Kolikrát jsi chtěl být lepší, krásnější, dokonalejší – a stejně to nestačilo? V tomhle článku se podíváme na to, proč nás honba za dokonalostí ničí a jak se jí dá elegantně vzdát.
Proč máme tolik očekávání?
Žijeme v době, kdy se dokonalost stala měřítkem hodnoty. Sociální sítě, reklamy, srovnávání s ostatními – všechno nás žene k tomu, abychom byli „lepší“. Lepší rodiče, výkonnější zaměstnanci, atraktivnější partneři. A když si nedáme pozor, můžeme se snadno stát otroky vlastních (a cizích) očekávání.
Osobně si myslím, že lidé dnes touží po dokonalosti – chtějí být krásnější, výkonnější, možná dokonce nesmrtelní. Jenže pro mě dokonalost není v tom umělém, vylepšeném, ale v tom živém a původním. Právě to má v sobě opravdovou krásu, i když není bez chyby. Takovou dokonalost mám rád. A nemusím kvůli ní honit něco, co stejně nikdy nemůžeme dosáhnout.
Co se stane, když snížíme očekávání?
Když si dovolíme nebýt dokonalí, stane se něco paradoxního – najednou si začneme víc užívat života. Osvobodíme se, cítíme se svobodnější. Přestáváme se srovnávat, dáváme prostor chybám a učíme se z nich. Vztahy jsou opravdovější, práce méně stresující a my sami se cítíme lehčí.
Místo toho, abychom se snažili všem vyhovět a všude být nejlepší, začneme se ptát: „Co vlastně chci já?“
Jak začít žít bez tlaku na dokonalost
Zkus si tyhle jednoduché kroky:
- Napiš si tři věci, které od sebe očekáváš, a zkus je snížit. Třeba místo „musím být perfektní v práci“ zkus „budu se snažit, ale odpustím si chyby“.
- Přestaň se srovnávat. To, co vidíš na sociálních sítích, je jen špička ledovce.
- Zkus den bez plánování. Prostě si dovol žít podle toho, jak se zrovna cítíš.
Tenhle bod je těžký, když okolo tebe chce být každý dokonalý a ty chceš v téhle společnosti uspět. Ale právě proto je o to cennější, když si najdeš cestu k sobě a dovolíš si být sám sebou.
Dokonalost je jako fata morgána – čím víc za ní jdeš, tím víc ti uniká. To sedí. Stačí se podívat na lidi, co chtějí vypadat dokonale, dělají si plastiky obličeje a pořád jim to nestačí. To nejsou dokonalí lidé – to jsou spíš nestvůry. Opravdová krása je v tom, co je přirozené a opravdové. V tom, co přijmeme takové, jaké to je.
