Článek
Podle tehdejších jezdců byla tato trať považována za jednu z nejlepších své doby. Měla ale tu smůlu, že byla připojená k ještě lepšímu okruhu - Severní smyčce. Südschleife byla dlouhá 7,747 metrů, měla 27 zatáček a klesala z jižní části Nordschleife směrem k malé vesnici Müllenbach, kde se stáčela zpět do kopce k Nordschleife. Sdílela s ní i část trati s boxy a cílovou rovinkou. Stejně jako její slavnější sestra, i Jižní smyčka byla fascinující a nebezpečná. S 8 metrů širokým asfaltem, obklopeným hustými lesy, nepřehlednými zatáčkami a strmými stoupáními a klesáními, byla závodní výzvou, kterou jezdci respektovali. Nebylo neobvyklé, že za suchého počasí na trati zůstávaly vlhké úseky ve stínu lesů, což často vedlo k výletům mimo trať a nehodám. Od svého otevření v roce 1927 do roku 1971 si Jižní smyčka vybrala daň, a to v podobě 19 životů jezdců během závodů a turistických jízd.
Nürburgring - mapa
Jižní smyčka byla slavnostně otevřena společně se Severní smyčkou v roce 1927 a obě trati byly propojeny, tvořily tak dohromady jeden 28,265 kilometrů dlouhý okruh zvaný Gesamtstrecke. První závody na tomto dlouhém okruhu Nürburgringu se konaly v letech 1927 - 1931. První samostatný závod na Jižní smyčce s názvem Westdeutsche Gebirgsprüfungsfahrt se konal v květnu 1928. Díky zkratce (Stichstrasse), která byla postavena později, se Jižní smyčka mohla používat i samostatně, nezávisle na Severní smyčce. Tato samostatná konfigurace byla sice o dva kilometry kratší, ale chyběla jí část s boxy, a proto se používala především pro klubové akce.
Po evropském motocyklovém Grand Prix v roce 1931 na Jižní smyčce následovalo 16 let ticha. Navíc, na konci války v roce 1945 způsobily velké škody na trati tanky spojenců, kteří si zde zřídili vojenskou základnu. Německo bylo válkou vyčerpáno, a nebyl tak dostatek zdrojů na opravu trati. Závodit na ní nepřipadalo v úvahu. Teprve v roce 1947 byla Jižní smyčka díky pomoci z Francie opravena a znovu otevřena závodem Eifel-Pokal-Rennen.
Bohužel se Jižní smyčce už nikdy nepodařilo vrátit se ke své bývalé slávě. Nordschleife byla náročnější a atraktivnější a Jižní smyčku postupem času úplně zastínila. Stala se spíše místem pro menší závody a testování. Poslední významný závod na Jižní smyčce se uskutečnil 17. října 1971, kdy na trať vyjely formule F3. Několik dalších let sloužila pro turistické jízdy a vesměs nevýznamné závody. Po nehodě Niki Laudy na Severní smyčce v roce 1976, která vyvolala diskuzi o bezpečnosti tratě, bylo rozhodnuto postavit nový okruh pro Grand Prix. To znamenalo definitivní konec Jižní smyčky, protože nový okruh se začal stavět v její severní části.
Rekord trati Jižní smyčky drží Helmut Kelleners s časem 2:38,6 a průměrnou rychlostí 175,85 km/h, kterého dosáhl v roce 1970 s vozem March 707. Na Gesamstrecke není oficiální rekord známý, ale v původní (nejstarší) konfiguraci drží rekord kola 15:06,0 Louis Chiron s vozem Bugatti z roku 1929.
Původní trať jižní smyčky
Větší část trati dnes stále existuje a některé části se dokonce dají projet nebo projít. Východní část trati se po úpravě několika zatáček stala silnicí K27 vedoucí od nového okruhu do vesnice Müllenbach. Západní část trati, vedoucí podél silnice L93, zůstala opuštěná a nepodléhá údržbě, výjimečně se používá pro parkování aut během akcí na novém okruhu, a lze se na ní dostat, alespoň pěšky.
