Článek
Můj dědeček, táta mé maminky, která je už v nebi, mě naučil mnohé životní zásady, které mě provázejí dodnes. Jednou z těchto zásad byla přesnost, kterou dědeček nazýval „zásadou českých králů“. Přesnost pro něj znamenala mnohem více než jen být včas. Byla to otázka respektu, zodpovědnosti a spolehlivosti.
Když jsem byl mladý a šel jsem na diskotéku, dědeček mě vždy upozorňoval, abych byl doma do půlnoci. A já jsem tuto zásadu pečlivě dodržoval. Pamatuji si, jak jsem často přicházel domů v 23:55, protože jsem věděl, že pět minut zpoždění by bylo neomluvitelné. V té době ještě nebyly mobilní telefony, takže jsem nemohl dát vědět, že přijdu později, pokud by se něco stalo.
Když jsem šel na rande, dědeček s tím neměl problém, pokud věděl, s kým jdu a v kolik se vrátím. Jedinou podmínkou bylo, že musím dodržet slíbený čas návratu. A tak jsem se naučil vážit si času a dodržovat své sliby.
Tento princip jsem si přenesl i do dospělosti. Pokud jsem měl přijít na jednání nebo setkání a věděl jsem, že přijdu jen o minutu později, vždy jsem dal vědět, že se opozdím, a napsal přesný čas, často v liché hodnotě, například 13:07. Tento zvyk nejen že ukazoval mou snahu být přesný, ale také budil důvěru a respekt u ostatních.
Přesnost pro mě znamená respektovat čas druhých a být spolehlivý. Je to způsob, jak ukázat, že si vážím lidí, se kterými se setkávám, a že mi záleží na jejich čase a plánech. Dodržování času je pro mě také otázkou zodpovědnosti – pokud slíbím, že budu někde v určitý čas, znamená to, že se na mě mohou spolehnout.
Dědeček měl pravdu – přesnost je skutečně královská zásada. Pomáhá budovat důvěru a respekt ve všech vztazích, osobních i profesních. A i když se svět mění a technologie nám umožňují být flexibilnější, věřím, že zásada přesnosti je stále důležitá a aktuální.
