Článek
Když jsem spadl až na samotné dno a měl pocit, že snad už nemůže být hůř, připadal jsem si ztracený v nekonečném temném tunelu. Byly chvíle, kdy jsem pochyboval, že na jeho konci vůbec nějaké světlo existuje. Ale postupně jsem zjistil, že to světlo tam opravdu je. Neobjeví se samo od sebe; musíš ho hledat a někdy i vytvářet.
Na cestě zpět jsem si uvědomil, že abych se dostal z té temnoty, musím najít něco, co mi bude dávat sílu a energii žít. Pro každého to může být něco jiného – láska k rodině, vášeň pro nějakou činnost, sny, které stojí za to uskutečnit, nebo jen prostý cíl být lepší verzí sebe sama. Pro mě to byly malé věci, které jsem si začal vážit: východ slunce, úsměv blízkého člověka, naděje na lepší zítřky.
Ta cesta ven z temnoty není snadná. Je plná klopýtání a pádů. Ale s každým dalším krokem směrem k tomu světlu, které jsem na konci tunelu zahlédl, jsem nacházel stále více důvodů, proč pokračovat. A až se dostaneš na světlo, uvědomíš si, že všechno to úsilí stálo za to. Na každém konci tunelu je světlo, ale musíš být odhodlaný ho hledat a jít za ním, i když cesta není přímá. To světlo je tam pro každého z nás – stačí jen najít to, co ti dává sílu a odvahu pokračovat dál.
