Článek
Králové seděli na trůnu, ženy vládly v zákulisí
Na hradě Křivoklát se většinou mluví o mužích. O těch, co seděli na trůnu, v soudní síni, nebo v železech. Ale mezi kamennými zdmi žily i ženy. A některé z nich řídily mnohem víc, než by kdo hádal.
Jedna z nich se jmenovala Kateřina z Lichtenštejna.
Dáma, která netřískala mečem, ale slovem
Byla manželkou purkrabího – tedy správce hradu. Měla přístup do všech komnat, znala dvorní zvyklosti i tajemství, která se šeptala ve sklepeních. Oficiálně však byla „jen“ paní domu.
Jenže kdo kdy byl jen paní domu?
Kateřina měla moc. Ne formální, ale lidskou. Rozhodovala o tom, kdo dostane jídlo navíc. Kdo bude přeložen do lepší cely. Kdo dostane druhou šanci. Nepodepisovala dekret – ale měnila osudy. Nepsala zákony – ale ohýbala jejich hrany ve jménu soucitu.
Když byl hrad vězením pro šlechtice, Kateřina byla jeho srdcem.
Tajemství, které znaly jen svíčky
Vypráví se, že měla i své tajemství. Možná víc než jedno. Jedním z nich měl být mladý písař, který v tichu skriptoria přepisoval listiny.
Nikdy mezi nimi nepadlo víc než pár vět. Ale jejich pohledy byly celé knihy. Scházeli se potichu – mezi inkoustem, svíčkami a vůní starého papíru.
Žádná vášeň, jen tichý vzdor.
Ne proti svému muži, ale proti době, která ženám přisoudila jen mlčet a přisluhovat.
Možná i proto dnes její jméno zná jen málokdo.
Když se vládne láskou, a ne mocí
Paní Kateřina nebudovala tajné chodby jako král Václav. Neutíkala z věže jako alchymista. Netoužila po zlatu, ale po spravedlnosti. Její moc byla jemná – a právě proto přežila.
Její jméno nezdobí nástěnné fresky ani kamenné erby. Ale přesto ji Křivoklát nezapomněl.
A dnes, kdy tak často mluví ti, kdo by měli mlčet – a mlčí ti, kdo mají co říct – je možná ten správný čas si ji připomenout.
👁 Pokud někdy půjdete na Křivoklát…
…nesnažte se najít její komnatu. Najdete ji spíš tam, kde někdo tiše pomáhá. Kde někdo moudře mlčí. A kde se rozhoduje srdcem.
Tam paní Kateřina z Lichtenštejna stále vládne
