Článek
Představte si svůj život jako cestu hustým a spletitým lesem. Tento les je plný různých stezek a křižovatek, kde se můžete ztratit, pokud nemáte správné vedení. Některé cesty se mohou zdát snadné a přímočaré, zatímco jiné vás mohou zaskočit nečekanými zatáčkami, prudkými kopci nebo trnitými keři, které se před vámi znenadání vynoří. Každá cesta má své specifikum a každá zkušenost, kterou na ní naberete, vás může posunout dál, nebo vás může naopak poučit o tom, čemu se příště vyhnout.
Na této cestě životem si můžeme představit, že máme nástroje, které nám mohou pomoci – jedním z nich je kompas. V tom spletitém lese života vám kompas může sloužit jako průvodce, ale někdy může být jeho směr nejasný nebo neviditelný. Pro mě byl mým kompasem můj děda, který mě svými moudrými radami a neocenitelnými zkušenostmi vedl stezkami, které by jinak byly neprostupné. Jedním z jeho hlavních ukazatelů a zásad byla upřímnost, symbolizovaná jeho často opakovanou větou: „Buď upřímný, s upřímností nejdále dojdeš.“
Upřímnost pro mě představovala jasné světlo, které proráží tmu a mlhu kolem mě. Když člověk vyjde s touhou být upřímný, je to, jako by ve tmavém lese nesl lucernu, která odhaluje všechny stíny a skrytá nebezpečí. Toto světlo není vždy pohodlné - prosvětluje i ty temné kouty, které bychom raději neviděli, a někdy nás nutí čelit nepříjemným pravdám. Přesto, díky tomuto světlu – díky upřímnosti – ten, kdo kráčí touto cestou, najde tu nejkratší a nejjasnější cestu ven z hustého lesa. Děda mi ukázal, že upřímnost není jen způsob, jak se neztratit, když padne noc, ale také způsob, jak si najít přátele mezi těmi vysokými stromy, jak spatřit skutečnou krásu lesa a jak se vyhnout nebezpečným pastem skrytým v podrostu.
Jak jsem kráčel svým vlastním lesem života, vždy jsem měl před očima dědovu moudrost. Upřímnost jako maják, který mi svítil na cestu a dodával mi odvahu čelit jakékoli překážce. Uvědomil jsem si, že upřímnost není jen nějaká etická zásada, kterou by bylo hezké dodržovat, ale skutečný a mocný nástroj přežití a úspěchu. Naučila mě, že nejdůležitější je být především pravdivý sám k sobě - jen tak mohu být pravdivý i k ostatním.
S upřímností v srdci jsem získal sílu a odvahu překonávat ty nejtěžší a nejtemnější části svého lesního putování. Ta neuhýbající se pravda, ten kompas, který mi děda dal, mě dovedl tam, kde jsem teď – pevně stojím v životě a mám jasný směr, ať už se ocitnu v jakékoli části tohoto rozšklebeného lesa. Děda měl pravdu - s upřímností jsem vždy došel nejdále, a tím směrem kráčím dál, s každým dalším krokem stále jistější a odhodlanější.
Takže, když se příště ocitnete v temném lese, vzpomeňte si na ten kompas upřímnosti. Možná to bude těžké a možná to bude někdy bolet, ale věřte mi, to jasné světlo, které vám prosvítí cestu, je to nejlepší, co můžete mít. Nejen že neztratíte svou cestu, ale také najdete krásu ve všech těch stromů a zářivých loukách, které byste jinak mohli přehlédnout. S upřímností opravdu dojdete nejdále.
