Článek
Vážený pane Georgu,
já se omlouvat nebudu za to, že nejsem pravoslavný, protože jsem katolík, a i přes všechny dějinné přešlapy, omyly a hříchy katolické církve katolíkem vždy budu, protože onen kající Petr je Skálou, na níž sám Pantokratos Církev postavil. Tisíc let jsme byli jednotní. Ale byla to právě „prasečí teologie“ konstantinopolského patriarchy, která způsobila rozdělení Kristovy Církve svaté. Podobně jako v Anglii doby renesanční. Kvůli ubohým autoritářským sporům jste zhřešili nejednotou proti Boží vůli jednoty, neboť sám Kristus se v Getsemanech modlil: „Otče, ať jsou jedno, jako já a ty jsme jedno!“ Papež je Petrem, který může pokaždé od rána do večera plakat nejen kvůli svým hříchům, ale i kvůli hříchům mnohých křesťanů, kteří stále dalších tisíc let hřeší proti Bohu nejednotou a falešnou hrdostí.
Ale k meritu věci. Orko Vácha beze sporu pochybil. Především tím, že se jasně vymezil vůči oficiální církvi (konšelé) a pasoval se na rebela reformátora (pankáč), který kašle na liturgické předpisy, protože „on“ si to, coby mediálně známá osobnost, může dovolit. Jako teolog měl vědět, že mohl duchovně nakrmit své „obecenstvo“, své „ovečky“, své „fanynky“, samotným Božím slovem, kterým již plnohodnotně přijímáme Krista, neboť Kristus učí „Kdo slyší má slova a přijímá je, má život věčný“. Slavení Eucharistie ve výčepu tedy byla Orkova metoda války v neexistujícím boji. Korunu všemu dal arcibiskup, který se omluvil za svoji „unáhlenou“ reakci. Nezbývá, než opět zaplakat a v slzách prosit Krista za odpuštění a za posilu na cestě víry.
A pak, milý pane Gregore, je tu další věc, a sice dar rozlišování ve světle Ducha svatého. Váš postoj k politický procesům v USA a k problematice války na UA dokazuje, že jste pouhým pisálkem ve vleku liberálního mainstreamu. Doporučuji vám poslechnout si projevy těch, kterými pohrdáte, bez cenzury a v pravdě. Poslechnout si závěry Mezinárodního trestního soudu v Haagu, ale hlavně vám doporučuji nemíchat se do věcí, kterým nerozumíte. Nešiřte bludy. Snad vám to všechno pro slzy Petrovy jednou dojde… Mgr. Petr Misař
