Článek
Slova padají, řeči se vedou.
Lidé už nevěří, řídí se vědou.
Vůbec neví, ani to nechápou,
že zvykají lež, klidně i desátou.
Je jím to jedno, hlavní je klid,
to má hlava, už nemůže mít.
Vidím tu faleš, slyším v ní nyní vše,
stanu se zlým psem, co vás pokouše?
V rouše beránčím, řeční o smilování,
ale přijde prý později, není aktuální.
Dav poslušně čeká, na svojí odměnu,
sleduji to, mám pocit že se snad pominu.
Copak už není, ani jedna mysl zdravá???
Copak nevíme, která je levá a pravá???
Copak nevzniká, nová myšlenka hravá???
Copak už nevíme, co je být člověkem???
