Článek
Co je to to slavné „trauma“?
Tohle slovo dnes můžeme slyšet a vidět téměř všude. Často se mě klienti, kteří přichází s takovými zážitky ptají, co to vlastně znamená, protože jim přijde, že se příliš nadužívá a spadá tam „kde co“.
Trauma je psychická reakce na zážitek, který překročil naši schopnost vyrovnat se s tím, co se stalo.
Když se rodinný systém, který by měl poskytovat bezpečí, stane zdrojem bolesti, je často o to těžší s traumatem pracovat. Často si klademe otázky jako „Proč se to stalo zrovna mně?“ nebo „Proč mi ublížili ti, kteří mě měli chránit a milovat mě?“. Tyto otázky mohou posílit pocity viny, bezmoci nebo studu, které jsou běžnými doprovodnými jevy traumatu. Zároveň komplikují včasné vyhledání pomoci.
Je důležité si uvědomit, že trauma není jen reakcí na to, co se stalo, ale i (nebo především) to, jak jsme schopni to následně dále zpracovat. Trauma je individuální záležitostí a každý ho prožívá jinak. Proto také neexistují zaručené 100% rady, protože každému pomůže něco jiného, a je to tak zcela v pořádku.
Jak se projevuje?
Trauma může zasáhnout mnoho oblastí našeho života – naše myšlenky, emoce, tělo i chování. Lidé, kteří prožili trauma v rodině, mohou zažívat například:
- Emoční odpojení: Pocit izolovanosti od svých blízkých, jako byste se nemohli připojit k ostatním lidem a co hůř - ani sami k sobě. Depersonalizace, derealizace.
- Pocity studu a viny: I když to, co se dělo, nebyla vaše vina ani chyba, trauma v rodině může vyvolat silné pocity, že jste udělali něco špatně nebo že si nezasloužíte lásku. Nemůžete za to, jak se k vám chovali ti, kteří z různých důvodů selhali ve svým rolích.
- Strach a úzkost: I když nebezpečí již pominulo, pocity strachu mohou přetrvávat, jako by se trauma mohlo kdykoliv vrátit. Zároveň mají tendenci se často generalizovat, tedy rozšiřovat i na další podněty.
- Silné fyziologické (tělesné) reakce: Bušení srdce, nespavost, opakované záněty, poruchy imunity, únava až vyčerpání, bolesti břicha/hlavy/zad nebo problémy s kůží mohou být fyzickou reakcí na psychické utrpení. Důležitým tématem je zde i psychosomatika, kdy duše volá o pomoc skrze různé symptomy nemocí.
- Vyhýbavé chování: Snaha vyhnout se lidem, místům nebo situacím, které trauma byť jen zdánlivě připomínají. Tato strategie bohužel traumatický zážitek často jen upevní.
Tyto reakce jsou přirozené a jsou součástí procesu, jak se naše mysl a tělo snaží vyrovnat s něčím, co bylo příliš náročné. Je ale dobré s nimi aktivně a vědomě pracovat.
Kudy kam dál?
Uzdravení z traumatu v rodině je proces, který vyžaduje čas, ale první krokem je pochopení toho, co se (mi) stalo a jak trauma ovlivnilo můj život. Zde je několik způsobů, jak začít:
1. Přijetí emocí - i těch nepříjemných
Trauma často způsobuje, že máme pocit, že naše emoce jsou neovladatelné, zatěžující nebo nepochopitelné. Možná cítíte zlost, smutek, vinu nebo zmatek a chaos. Místo potlačování těchto emocí je zkuste postupně přijmout. Je v pořádku, že se cítíte tak, jak se cítíte. Každá emoce je legitimní, má svou funkci a je důležité ji prožít, abyste mohli začít plně zpracovávat to, co se vlastně stalo. Je dobré učit se dávat jim prostor - klidně nejdříve s průvodcem, kterému věříte. Pokud emocím dovolíme se uvolnit, odejdou. V opačném případě: když odmítáme emoce, jsou tady nemoci…
2. Najděte pro sebe vhodnou podporu
Mluvit o traumatu s někým důvěryhodným a spolehlivým může být obrovskou úlevou. Ať už je to terapeut, přítel, člen rodiny nebo podpora ve skupině lidí, kteří zažili podobné věci (např. svépomocné skupiny). Sdílení vašeho příběhu a pocitů může být prvním krokem k uzdravení. Někdy pomůže jen to, že víte, že na to nejste sami.
3. Zbavení se pocitu viny
Mnoho lidí, kteří prožili trauma v rodině, mají tendenci obviňovat sami sebe z nejrůznějších věcí. S větami jako „Mohl/a či měl/a jsem něco udělat jinak“ nebo „Je to moje chyba“ se v rámci své psychologické praxe potkávám velmi běžně. Pravdou ale je, že to, co se stalo, není vaší odpovědností. Práce na změně těchto myšlenek může být obtížná, ale bývá zásadní pro uzdravení.
4. Práce s tělem
Trauma se často ukládá nejen v naší mysli, ale také v těle. Stres a napětí mohou být uloženy v našich svalech, ať už je to ztuhlý krk, sevřené čelisti nebo napětí v břiše. Cvičení, jóga, tanec nebo i jednoduché procházky mohou pomoci tělu uvolnit napětí. S klienty také často nacvičujeme různé formy relaxací a meditací.
5. Zaměření na přítomný okamžik
Trauma nás často táhne zpět do minulosti a nechává nás znovu prožívat bolestivé zážitky. Techniky mindfulness (všímavosti) nám mohou pomoci ukotvit se v přítomném okamžiku a soustředit se na to, co se děje tady a teď. Často stačí soustředit se na svůj dech (což je zároveň ta největší výzva) nebo na to, jak se mé tělo cítí když sedím, ležím nebo třeba během chůze/sprchování atd.
6. Stanovte si hranice
Pokud je to možné, snažte se vytvořit zdravé hranice s lidmi, kteří jsou součástí vašeho traumatu, a ochraňujte své duševní zdraví. Je v pořádku se chránit a vymezit. Naučit se říkat „ne“ nebo omezit kontakt může být klíčovým krokem k obnovení pocitu kontroly nad vlastním životem.
7. (Psycho)Terapeutická podpora
Práce s terapeutem může být klíčová pro podporu při zpracování traumatu, zejména pokud bylo zažito v rodinném prostředí. Kognitivně-behaviorální terapie (KBT), která vychází z vědeckého základu, se zaměřuje mimo jiné na identifikaci a změnu negativních myšlenkových vzorců, které trauma udržují, a zároveň na vybudování nových, zdravějších způsobů, jak reagovat na stres a bolest. To také pomáhá vytvářet efektivní krizové strategie do budoucna, jelikož život je neustále plný výzev.
Uzdravení je proces!
Pamatujte, že uzdravení z traumatu je proces, který nejde uspěchat. Každý z nás se uzdravuje jiným tempem a co funguje pro jednoho, nemusí fungovat pro druhého. Každý člověk je unikátní originál. Důležité je být k sobě laskavý a trpělivý.
I malé kroky vpřed znamenají pokrok!
Trauma z rodinných vztahů může být jedním z nejtěžších druhů bolesti, ale není to konec vašeho příběhu.
S podporou, prací na sobě a ochotou čelit své bolesti můžete znovu najít pocit bezpečí a sílu pro nový začátek. A i když to možná dnes nevidíte, časem se můžete uzdravit a vytvořit si život, který nebude definován tím, co se vám stalo, ale tím, jak jste našli cestu k uzdravení.
