Článek
Co je to spoluzávislost?
Spoluzávislost (neboli kodependence) je nezdravý vzorec chování, ve kterém se jedinec až příliš soustředí na druhého člověka, často na úkor sebe sama a svého života. Typicky se jedná o silnou potřebu pomáhat, či přesněji zachraňovat, kontrolovat či přizpůsobovat, zatímco vlastní emoce a potřeby jsou přehlíženy, vytlačeny nebo potlačeny zcela.
Jak to vypadá?
- Extrémní starost o druhého: Neustálé řešení problémů někoho jiného, přebírání odpovědnosti za jeho činy - a to často i pokud o to dotyčný vůbec nežádá/nestojí.
- Strach z konfliktu a vymezení: Raději se podřídím/přizpůsobím, než abych vyjádřil/a svůj nesouhlas. Udělám, co (se) po mě chce, ať je klid.
- Pocit viny a výčitky, když se věnuji sobě: Mám pocit, že bych měl/a dělat víc pro druhé, jsem sobecký/á.
- Nízká sebehodnota: Moje hodnota je určena tím, jak moc jsem užitečný/á pro ostatní. Tím se řídí mé sebevědomí.
- Vyčerpání a frustrace: Neustálá péče o druhé mě unavuje a vysiluje, ale neumím přestat. Vlastně ani nevím, co bych děl/a jiného.
Jakými chapadly ovlivňuje celý život?
Spoluzávislí lidé často zažívají únavu a stres, trpí úzkostmi nebo depresemi. Ztrácí schopnost sebepoznání, odpojují se od sebe a nepěstují vlastní zájmy. Dlouhodobé potlačování vlastních potřeb vede k emočnímu vyhoření, nezdravé fixaci na „objekt pomoci“ a celkově k pocitu prázdnoty. Jejich vztahy bývají nevyrovnané/nestabilní až toxické a dusivé– oni dávají, ale sami nic nepřijímají/nedostávají. Druhého si idealizují, omlouvají ho nebo si ho staví na piedestal.
Často se stává, že i když vztah s problematickou osobou skončí, vzorec spoluzávislosti se přenáší do dalších vztahů a tak se to celé znovu opakuje.
Největším rizikem je ztráta možnosti žít vlastní život, který máme všichni jen jeden.
Co se s tím dá dělat?
1. Uvědomění a přijetí problému
Prvním krokem je uvědomit si, že spoluzávislost ovlivňuje váš život a že se nemusíte stále obětovat pro druhé. Že je v pořádku žít podle sebe a starat se o sebe.
2. Stanovení hranic
Začněte říkat „ne“ věcem, které vás zatěžují. Hranice nejsou sobectví, ale nutnost a efektivní způsob, jak chránit svou energii. „Chápu, že máš problém, ale nemůžu ho za tebe vyřešit.“
3. Zaměření na sebe
Co vás baví? Co vám dělá radost? Začněte si vědomě vytvářet čas pro sebe – ať už jde o sport, čtení, relaxaci nebo setkávání s přáteli. Druhé nezměníme, ale na sobě pracovat můžeme - to je vždy investice, která se nám stonásobně vrátí.
4. Naučit se přijímat pomoc
Vyhledání terapeuta nebo podpora od lidí s podobnou zkušeností (např. svépomocné skupiny CODA pro spoluzávislé) může být zásadní pro změnu automatických (a často neuvědomovaných) vzorců chování.
5. Přehodnocení vztahů
Zamyslete se, zda jsou vaše vztahy založené na vzájemném respektu, důvěře, kooperaci (spolupráci), bezpečí a rovnováze, nebo zda neustále dáváte, aniž byste něco dostávali zpět.
Příklad z praxe
Petra žila 10 let s partnerem, který měl problémy s alkoholem. Neustále ho omlouvala, kryla jeho chyby v práci a dělala vše proto, aby mu „pomohla“. Přesto se jeho chování nezlepšilo, naopak se cítila stále unavenější a zoufalejší. Až když si uvědomila, že na ni samotnou nikdo nebere ohled, rozhodla se vyhledat terapeuta a postupně se učit žít svůj vlastní život.
Závěrem
Spoluzávislost není neřešitelný problém. Je to naučený vzorec chování, který lze postupně měnit ve funkční a zdravý přístup k sobě i ke svému okolí.
Pokud se poznáváte v těchto řádcích, vězte, že máte právo na oboustranně spokojené a vyvážené vztahy, ve kterých nejste pouze zachráncem nebo obětí, ale především člověkem, který si zaslouží péči a lásku – včetně té vlastní!
