Článek
Když se řekne „alkoholik“, většina lidí si představí člověka, který nedokáže odložit láhev. Málokdy se ale mluví o těch, kdo s ním vyrůstali – o dětech. Ty na rozdíl od rodiče neměly na výběr. A přestože dnes už mohou být dávno dospělé, v jejich nitru často dál přetrvává zmatek, stud, strach nebo pocit nedostatečnosti.
Když rodič není rodičem…
Dítě potřebuje vědět, že svět je bezpečné místo. Že když spadne, někdo ho zvedne. Že když pláče, někdo ho obejme. Jenže v rodinách, kde vládne alkohol, tyto jistoty zcela chybí a ještě se přidávají mnohá nebezpečí navíc.
Moje klientka Jana (32 let) vzpomínala:
„Nikdy jsem nevěděla, jestli máma přijde domů střízlivá, nebo jestli bude křičet a bít mě. Vždycky jsem byla ve střehu. Dodnes se mi těžko uvolňuje mezi lidmi, jsem pořád taková napnutá, jako struna.“
Výsledek? Dítě se naučí být neustále připravené na hrozbu. V dospělosti se pak může cítit vyčerpané, protože neumí odpočívat, ani když už žádné nebezpečí nehrozí.
Vztahy jako minové pole
DDA často popisují, že jejich vztahy jsou složité. Buď se bojí blízkosti, protože „co když mě někdo zase zraní stejně jako doma“, nebo naopak ulpívají na partnerovi, protože se nechtějí cítit opuštěně a vznikají toxické závislé nebo spoluzávislé typy vztahů.
Typická věta, kterou slyším v terapii, zní:
„Nevím, jestli svého partnera miluju, nebo jestli jen nedokážu být sama.“
DDA (dospělé děti alkoholiků) se často ocitají ve vztazích s lidmi, kteří pro ně nejsou korektivní, tedy nápravnou zkušeností – často jsou dokonce opět závislí, psychicky nemocní, s narcistními rysy apod. Je to známý vzorec: mozek si vybírá to, co je důvěrně známé, i když to bolí.
Tělo si pamatuje!
Není to „jen v hlavě“. Vyrůstat v prostředí plném stresu, chaosu, napětí a nejistoty samozřejmě hodně ovlivňuje i celkovou zdravotní oblast. Výzkumy ukazují, že děti alkoholiků mají vyšší riziko úzkostí, depresí, poruch spánku, ale i somatických potíží – bolestí hlavy, žaludečních obtíží či problémů s imunitou.
Jedna moje klientka to popsala velmi trefně:
„Cítím se, jako bych od dětství běžela nějakej nekonečnej maraton a vlastně nikdy nedoběhla ani k cíli, natož do něj. Často jako bych ani nevěděla, proč vůbec běžím ani jakým směrem se mám vydat…“
Sebedůvěra na dně skleničky
„Nikdy nejsem dost dobrá.“
„Musím makat víc než ostatní.“
„Kdybych byla lepší, máma/táta by nepil/a.“
Takové věty jsou bohužel typickým dědictvím z dětství s alkoholem. Dítě si totiž alkoholismus rodiče často vysvětluje jako svou vinu a cítí výčitky svědomí, co mělo nebo nemělo dělat. V dospělosti se pak snaží „dokazovat svou hodnotu“ a zasloužit si přízeň druhých – perfekcionismem, přehnanou péčí o druhé nebo naopak sebedestruktivním chováním.
Co s tím? I malé krůčky se počítají!
Uzdravování je proces - neděje se přes noc. Ale dobrá zpráva je, že i když člověk nezažil v dětství bezpečí, může se ho naučit budovat teď – pro sebe i pro své blízké.
Několik kroků, které doporučuji svým klientům:
- Pojmenuj, co se stalo. Přiznat si, že „Můj rodič byl závislý, a to mě ovlivnilo“ není stěžování si, ale součást pochopení a následného uzdravení.
- Uč se bezpečí. Když tělo zná jen napětí, je potřeba vědomě trénovat uvolnění – třeba dechem, jógou, procházkami v přírodě nebo všímavým přístupem.
- Buduj zdravé hranice. Máš právo říct „ne“. Máš právo se chránit. To, co rodiče neuměli, se můžeš učit krok po kroku.
- Hledej podporu. Terapie, podpůrné skupiny, přátelé, kteří rozumí. Nikdo nemusí nést tohle břemeno sám.
- Buď k sobě laskavý/á. Už jen to, že čteš tento článek, je důkazem, že hledáš cestu dál.
Naděje, která nezmizela
Ano, dětství s alkoholem zanechává hluboké stopy. Ale nejsou to cejchy, které se nedají změnit. Mnohokrát jsem viděla, jak se z lidí, kteří začínali terapii s pocitem, že jsou „rozbití“, stali silní, vnímaví a laskaví partneři, rodiče i přátelé.
Možná sis i ty někdy řekl/a: „Chtěl/a bych žít jinak, než jak jsem to viděl/a doma.“
A právě to je první krok. Protože i když alkohol utopil část tvé sebedůvěry, vztahů či zdraví, pořád je tu možnost zvednout hlavu a začít tvořit nový příběh. Svůj vlastní, podle sebe. Vymanit se z okovů minulosti.
Pokud se tě tohle téma dotýká a cítíš, že bys rád/a udělal/a krok k uzdravení, můžeš přijít do terapie. Je to bezpečný prostor, kde můžeš možná úplně poprvé mluvit o tom, co tě bolelo – a zároveň objevovat, co tě může léčit.
