Článek
Být groupie znamená víc než jen pózovat s podpisem oblíbené kapely. Je to životní styl, divoká jízda, která se odehrává mezi blikajícími světly koncertních hal, temnými backstage kouty a hotelovými pokoji, kde se píší příběhy, o nichž se nemluví nahlas. Moje cesta mezi rockovými hvězdami začala nevinně – jako fanynka, která milovala hudbu. Skončila jako dobrodružství plné excesů, zakázané vášně a momentů, které se vymykají všemu, co si běžný smrtelník dokáže představit.
První koncert: Brána do jiného světa
Pamatuju si první koncert, kde jsem dostala přístup do zákulisí. Kapela, jejíž plakáty jsem měla nad postelí, najednou seděla pár metrů ode mě, popíjela whisky a smála se vtipům, kterým rozuměli jen oni. Ve chvíli, kdy jejich frontman mrkl mým směrem a gestem mě pozval ke stolu, mi bylo jasné, že jsem vkročila do úplně jiného vesmíru.
Tady platila jiná pravidla. A já byla připravená hrát.
Sex, drogy a rock'n'roll? Skoro…
Romantická představa o groupies bývá často přikrášlená – ne, nebyly jsme jen krásné fanynky, které plnily rozmary slavných muzikantů. Byly jsme součástí jejich světa, často blíž než jejich vlastní přátelé. Sdílely jsme s nimi radost z triumfálních vystoupení i propady po nepovedených koncertech. S některými jsme navázaly vztahy, s jinými to byla jen jiskra na jednu noc. Ale ano, backstage byl plný alkoholu, cigaretového dýmu a příběhů, které by dnes nebylo politicky korektní ani vyprávět.
Z některých večerů si pamatuji jen útržky – blikající světla diskoték, zvuk elektrických kytar, ruce, které mě tahaly na parket nebo do limuzíny. Pamatuji si smích, hudbu a rána, kdy jsem se probudila v hotelovém pokoji, zatímco kolem mě se válely prázdné lahve a roztrhané tričko s logem kapely.
Rockové hvězdy nejsou bohové, jen lidé se šíleným životem
Mnozí by si mysleli, že rockeři jsou bohové, kteří žijí v oblacích slávy a luxusu. Pravda je ale trochu jiná. V noci jsou králové pódia, ale ráno se probouzejí jako každý jiný – s kocovinou, únavou a občas i pochybnostmi. Viděla jsem je v momentech největší slávy, ale i v těch nejtěžších chvílích, kdy se dusili vlastním úspěchem.
Někteří z nich hledali jen krátkodobé rozptýlení, jiní zoufale toužili po někom, kdo je vyslechne. A groupies nebyly jen obdivovatelky – často jsme byly vrbou, terapeutkami, i těmi, které si odnesly jejich temné tajemství.
Byla to jízda, ale každá party jednou skončí
Bylo to krásné, bláznivé, ale nemělo to budoucnost. V jednu chvíli si uvědomíte, že život groupie není udržitelný. Přichází moment, kdy musíte přestat být součástí něčího turné a začít psát svůj vlastní příběh. Pro mě to byl okamžik, kdy jsem si po jednom zběsilém týdnu na cestách uvědomila, že jsem unavená. Že už nechci být jen něčí stín ve světě reflektorů.
Dnes? Občas si pustím ty staré desky a vybavím si ten pocit – dunící basy, elektrizující vzduch, vůni kůže a cigaret. Bylo to šílené, bylo to krásné, bylo to nezapomenutelné.
Ale každá rocková balada musí jednou dohrát svůj poslední akord.
Autorsky zpracováno.
Jsme i na instagramu zde.
