Dospívání v devadesátkách: jak jsme nasávali první erotiku a rostli spolu se svobodou

Vzpomínky na devadesátky: Jak jsme nasávali první erotiku a rostli se svobodou

Devadesátky. Éra, kdy se všechno měnilo. Pro děti, které vyrůstaly v době, kdy se z Československa stala svobodná Česká republika, byly devadesátky nejen obdobím nových možností, ale také časem, kdy jsme poprvé objevovali svět dospělých, a to i ten erotický. Bylo to období, kdy k nám začala pronikat kultura západu v plné síle a my, dospívající, jsme ji hltali jako hladoví vlci.

Kdo by si nepamatoval Bravíčko, ten ikonický časopis, který nám odpovídal na otázky, na které jsme se báli ptát rodičů? V rubrice „Láska, sex a něžnosti“ jsme hledali odpovědi na všechno od prvního polibku po… no, po to, co se děje dál. Anonymní dopisy čtenářů nás ujišťovaly, že nejsme jediní, kdo se cítí zmatený a zvědavý. Když jsme si to četli ve školních lavicích nebo na zastávce autobusu, tajně jsme se červenali, ale zároveň jsme chtěli vědět víc.

A pak přišla televize. Erotické magazíny jako Peříčko se staly legendou. V neděli večer, kdy už rodiče spali, jsme si ztlumili televizi na minimum a čekali, co nového nám ukáže tahle odvážná show. Většinou to byly jen náznaky, ale to nám stačilo. Byli jsme fascinováni. A kdo si vzpomene na ty šílené reklamy na erotické linky 0609? Hlas z telefonu sliboval nezapomenutelné zážitky, stačilo jen zavolat. Pro mnohé z nás to byla nedostupná fantazie, ale zároveň fascinující okénko do světa dospělých.

Když televize Nova spustila své Počasíčko, byla to revoluce. Najednou předpověď počasí nebyla jen o tom, jestli bude pršet, ale taky o tom, co má na sobě moderátorka – nebo co na sobě vlastně už nemá. Televizní stanice zkoušely nové formáty a erotika se začala nenápadně proplétat do každodenního života.

Videokazety s americkými filmy, které nám půjčoval starší bratr kamaráda, byly kapitolou samy o sobě. Sem tam se mezi akčními filmy objevil i nějaký ten „18+“, a to byla teprve podívaná. Pokud jsme si chtěli trochu zariskovat, na tržištích se daly koupit i zahraniční časopisy s lechtivými fotografiemi. A pak přišel internet. Sice pomalý jako šnek, ale stačilo chvíli hledat a už jsme si stáhli první fotky nebo krátká videa, která jsme pečlivě ukrývali v tajných složkách.

Když na to vzpomínáme dnes, bylo to všechno nevinné a svým způsobem legrační. Byli jsme děti revoluce, které měly před sebou celý svět a objevovaly ho krůček po krůčku. Svoboda byla nová, voněla po kapitalismu a my jsme ji hltali plnými doušky – ať už šlo o nové hračky, hudbu, nebo první doteky erotiky. Rostli jsme s republikou, objevovali sami sebe a žili v době, kdy se všechno zdálo být možné.

Kdo by se chtěl vrátit na chvíli zpátky? Do doby, kdy svět byl jednodušší, ale naše zvědavost byla nekonečná.

Zdroje: vlastní vzpomínky a naši čtenáři.

Nově jsme i na instagramu (joo jdeme s dobou) přidejte se zde.