Článek
Na Favoritu Evropou: Tři měsíce, které mi změnily život
Rok 1990. Komunismus byl pryč, hranice otevřené a v ulicích voněla svoboda. Prodal jsem byt po babičce, která odešla těsně před revolucí, a měl jsem v kapse jediné peníze, které jsem kdy vlastnil. Co s nimi? Koupit auto? Nastřádat na nový byt? Ale kdepak. Já chtěl zažít něco, o čem budu mluvit celý život.
Za většinu peněz jsem koupil vlakový lístek do Stockholmu a k tomu přibalil starého Favorita z roku 1980. Na nosič jsem přivázal spacák, karimatku, pláštěnku, čtyři náhradní duše, řetěz a odhodlání. Neměl jsem mapu, neměl jsem plán. Jen jedno jsem věděl – jedu za svobodou.
Stockholm a první kilometry na severu
Stockholm mě přivítal studeným větrem a vůní přístavu. Na kole jsem vyrazil na jih přes Švédsko. První noc jsem spal u jezera pod širým nebem, hvězdy nade mnou a v hlavě myšlenky: „Co jsem to udělal?“ Ale ráno přišlo s krásným výhledem a já si uvědomil, že tohle je přesně to, co jsem chtěl.
Dánská pohádka: Mosty, závody a polévka od babičky
Dánsko bylo jako z jiného světa. Rovné cesty, úžasné mosty a malebné vesničky. Při přejezdu jednoho z mostů mě předjela parta místních cyklistů na moderních kolech. Jeden z nich mě vyzval na závod. Já, s Favoritem, naloženým spacákem a dušemi, proti jeho superlehkému stroji? Jasně, že mě porazil, ale večer mě pozval na pivo a povídali jsme si o revoluci a životě v Česku.
Jednou mě zastihl déšť. Zaklepal jsem na dveře malé chalupy a otevřela mi stará paní. Pustila mě dovnitř, dala mi horkou polévku a nechala mě přespat ve stodole. Ráno mě vyprovodila se svačinou v kapse a slovy: „Jsi blázen, ale sympatickej!“
Německo: Řetěz, venkov a zaprášená němčina
Do Německa jsem vjel s lehkým optimismem, který vydržel až do chvíle, kdy mi praskl řetěz uprostřed ničeho. Naštěstí jsem se díky školní němčině domluvil s místním cyklomechanikem, který mi kolo opravil a pozval mě na oběd. „Takhle se dřív cestovalo, když lidi neměli všechno,“ řekl mi a pokýval hlavou, jako by mě považoval za posledního romantika.
Na venkově jsem spal na seníku a pomáhal farmářům na poli. „Za práci dostaneš večeři,“ řekli mi. Nikdy jsem nejedl lepší guláš.
Belgie a Nizozemsko: Čokoláda a cyklistický ráj
V Belgii jsem potkal prodavače, který mi při koupi bagety přidal čokoládu se slovy: „Dárek od Belgie, pro štěstí.“ Štěstí se hodilo – v Nizozemsku jsem musel opravovat první prasklou duši.
Amsterdam byl vrchol kultury. Na kole jsem projížděl kanály, přespal v hostelu a večer hrál na kytaru s dalšími cestovateli z celého světa. Tohle byl svět, o kterém jsem snil – žádné hranice, jen příběhy.
Francie: Cíl, kde se vše zpomalilo
Ve Francii se všechno zpomalilo. V Bretani jsem si koupil levné víno, spal mezi vinicemi a snídal čerstvé croissanty. Jednou mě farmář ráno našel na své vinici. Místo, aby mě vyhnal, přinesl mi kávu a bagetu.
Paříž byla konec cesty. Projel jsem město na kole, sledoval pouliční umělce u Seiny a uvědomil si, že jsem splnil svůj sen. Zbylo mi sotva na vlak zpátky, ale měl jsem pocit, že mám všechno.
Statistiky cesty
- Délka: 3 měsíce
- Najeté kilometry: cca 3 200 km
- Země: Švédsko, Dánsko, Německo, Belgie, Nizozemsko, Francie
- Počet nocí pod širákem: 55
- Defekty: 3 prasklé duše, 1 prasklý řetěz
- Setkání, na která nezapomenu: závod s Dánem, práce na německé farmě, vinice ve Francii
Poselství na závěr
Dnes už nemám fotky ani zápisky. Nedávno mi vykradli byt a zmizelo vše, co jsem měl. Ale vzpomínky zůstávají. Cesta mě naučila, že svoboda není o penězích, ale o rozhodnutí.
Takže, pokud máš někdy pocit, že ti něco chybí, prostě vyraz. Otoč pedály, nech za sebou plán a podívej se, co ti svět nabídne. Nebude to dokonalé, ale bude to skutečné. A to je to, co se počítá.
Děkujeme čtenáři Janovi za opravdu životní zážitek a všem ostatním přejeme ať to šlape.
Máte i Vy životní zážitek? Pošlete nám ho, ty nejlepší zveřejníme.
Jsme i na instagramu zde, dejte nám like a sdílení.
