Článek
Paříž trochu jinak: Romantika, vášeň a šílenství v jednom kufru
Bylo to trochu bláznivé. Po pouhých čtrnácti dnech vztahu jsme se rozhodli vyrazit do Paříže. Spíš bych měl říct, že to byl její nápad. „Prodloužený víkend ve městě lásky,“ řekla s tím svým jiskřivým pohledem, kterému se nedalo odolat. Já si sbalil batoh s pár tričky a kalhotami, ona přinesla kufr. Velký kufr. Když jsem se podíval dovnitř, byl plný krajkového prádla. Klasická Pařížanka, i když byla z Pardubic.
Letiště, letadlo a první náznaky vášní
Než jsme se dostali do letadla, už se to začínalo zajímavě rozjíždět. Stáli jsme v duty free obchodě, a zatímco ona vybírala šampaňské, já nemohl odolat jejímu výstřihu. V letadle jsme seděli vedle sebe, a přestože let trvá sotva dvě hodiny, stihli jsme si ho užít tak, že bychom mohli vyprávět i pilotovi.
Hotel: úkryt před světem
Když jsme dorazili do hotelu, uvědomil jsem si, že Eiffelovku možná uvidím spíš z okna než naživo. Pokoj byl malý, ale stačil. Hlavně postel byla pevná. Než jsme vůbec vybalili (respektive ona, protože já měl v batohu jen kartáček a tričko navíc), už jsem ležel na zádech a přemýšlel, jestli si mám dělat poznámky, nebo si to všechno jen zapamatovat. Byla jako bouře – nespoutaná, vášnivá a absolutně nezastavitelná.
První večer jsme vypili láhev šampaňského, které koupila na letišti. Vzpomínám si, jak na sobě měla jen černé krajkové body a tvářila se, jako by na tom nebylo nic zvláštního. „Tak, a teď na mě, miláčku,“ řekla, a já pochopil, že tohle bude víkend, na který nezapomenu.
Eiffelovka: sen a realita
Druhý den jsme se rozhodli udělat to „pařížské minimum“. Vyrazili jsme k Eiffelově věži. Byla krásná, až neuvěřitelně romantická. Ona chtěla víc než jen fotku. Vylezli jsme nahoru, kde jsme se pokusili být… řekněme kreativní. Bohužel, Paříž je město lásky, ale taky plné kamer a ochranky. Vyhodili nás rychle, ale s úsměvem. „Vous êtes fous!“ (Jste blázni!), říkal hlídač. Asi měl pravdu.
30krát? Možná víc.
Prodloužený víkend utekl jako voda. Milovali jsme se snad ve všech možných polohách, na všech možných místech a pokaždé s tou stejnou vášní. Když jsme se vrátili na letiště, měl jsem pocit, že by mi ani první pomoc nezabránila ve spánku.
Dodnes na ten víkend vzpomínám. Nebyl dokonalý – spíš chaotický, vášnivý a nezapomenutelný. Jestli mě něco Paříž naučila, tak to, že láska nemusí být plánovaná. Stačí jeden kufr plný prádla, odvaha a chuť na trochu šílenství.
*****
Děkujeme naší čtenářce za opravdu pikantní příběh a přejeme: „L'amour sans folie n'est pas l'amour.“
(Láska bez šílenství není láskou.)
*****
Jsme i na instagramu, přidejte se zde.
