Článek
Začalo to úplně nevinně. Koupila jsem si jeden stírací los na benzínce. Jen tak pro zábavu, zatímco jsem čekala na kávu. A vyhrála jsem stovku. Malá radost, ale stačilo to na to, abych si řekla: „Hele, to je fajn, zkusím ještě jeden.“
Druhý los? Další výhra. Tentokrát dvě stovky. „To je snad nějaké znamení,“ smála jsem se a v duchu si už představovala, jak jednou trefím tu vysněnou částku. Bylo to zábavné, napínavé – a co si budeme povídat, ten pocit adrenalinu, když člověk seškrábává stříbrnou vrstvu, je návykový.
Jenže pak přišla první smůla. Koupila jsem si pět losů najednou – a nic. Zkousla jsem to s tím, že příště budu mít štěstí. A tak jsem si druhý den koupila další. A další. Najednou jsem už nechodila na benzínku jen pro kávu, ale pro losy. Kupovala jsem je v trafice, v supermarketu, v tabáku na rohu… Prostě kdekoliv, kde je měli.
Začalo to být vážné. Stávalo se mi, že jsem kvůli losům několikrát denně obcházela různá místa, jen abych je měla z jiného balíčku – „protože ten nový balík bude určitě výherní“. Ráno jsem si koupila čtyři losy před prací. Po obědě další tři. Cestou domů ještě dva. A večer, když jsem si vzpomněla, že na benzínce možná doplnili nový balík, sedla jsem do auta a jela tam.
Začalo to zasahovat do mého života. Přestala jsem chodit na obědy s kolegy, protože jsem si radši za ty peníze koupila losy. Přítel se mi smál, že bych si měla udělat sbírku. Jenže já už nehrála pro zábavu – hrála jsem, protože jsem musela.
Jeden večer jsem si sedla a spočítala to. Za poslední rok jsem na losech utratila přes milion korun. Byly to stovky tady, tisíce tam… A nakonec mi z účtu zmizely celé výplaty. Přišla jsem o úspory, musela jsem si půjčit peníze od rodičů, a dokonce jsem prodala starý notebook, protože „s tímhle losem se mi to určitě vrátí“.
Nepřišlo to. Nevyhrála jsem nic velkého, jen občas pár stovek, které mě udržely v kolotoči. Nakonec jsem musela přiznat pravdu rodině. Pomohli mi dát se dohromady a já si uvědomila, že to byla vlastně jen závislost – ne jiná než na alkoholu nebo automatech.
Dnes už si losy nekupuji. Ale pokaždé, když na ně v obchodě narazím, sevře se mi žaludek. Přes milion v háji a já vím, že se to nikdy nevrátí.
Autorky zpracováno.
Jsme i na instagramu, dej nám like a sdílej zde.
