Článek
Vášnivá jízda ve vlaku: Když jsme si mysleli, že máme kupé jen pro sebe…
Cesta vlakem může být úmorná, ale když máte kupé jen pro sebe, otevírá se nekonečný prostor pro soukromé radovánky. A přesně tak to začalo…
Vyrazili jsme na víkend pryč, jen my dva, daleko od stresu a povinností. Když jsme zjistili, že naše kupé je prázdné a nikdo další přistoupit nemá, oči nám zajiskřily stejnou myšlenkou. Co jiného dělat na několikahodinové cestě než si zpříjemnit chvíle po svém?
Zatáhli jsme závěsy, kabát letěl na háček, a než jsme si to uvědomili, naše ruce zabloudily tam, kde obvykle nepatří na veřejnosti.
Zvuk kol na kolejích se stal jediným svědkem naší vzrůstající vášně. Adrenalin stoupal, protože jsme oba věděli, že by nás někdo mohl přistihnout. Ale kdo by chodil do zavřeného kupé?
No, jak se ukázalo – průvodčí.
Zrovna když jsme byli ve vrcholné fázi naší „jízdy“, dveře kupé se rozletěly. V tu chvíli nám oběma proběhla hlavou stejná myšlenka: sakra, a teď co?
Průvodčí, muž kolem padesátky s přísným výrazem, na nás zíral s pohledem, který se snažil rozhodnout mezi profesionálním přístupem a pobaveným úsměvem. „Kontrola jízdenek,“ pronesl suše, zatímco my se snažili ve spěchu dostat do méně kompromitující polohy.
Zatímco jsme se chvatně upravovali, podal jsem mu jízdenky s výrazem nevinného školáka. „Nechtěl jsem vás rušit,“ pronesl ironicky a koutkem úst se pousmál.
A pak – jako by se nechumelilo – orazítkoval lístky, otočil se na patě a zmizel. Dveře za ním zapadly, ale my jsme ještě dlouhou chvíli seděli bez hnutí a poslouchali zvuk ubíhající tratě.
V tu chvíli jsme se oba rozesmáli. Ano, mohlo to být trapné. Ano, mohlo to skončit vyhozením z vlaku. Ale to napětí, ta drzost okamžiku? K nezaplacení.
Od té doby si vždy dvakrát rozmyslíme, jestli máme kupé skutečně jen pro sebe…
Děkujeme čtenáři za pikantní příběh.
Autorsky upraveno.
Komu se příběhy líbí, jsme i na instagramu zde.
