Článek
„Nečekané jiskření na svatbě“
Nikdy bych neřekla, že ve svých šestačtyřiceti zažiju něco takového. Když mě neteř pozvala na svou svatbu, těšila jsem se hlavně na setkání s rodinou, dobré jídlo a trošku tance. Rozhodně jsem nečekala, že ten večer skončí v náručí o téměř dvacet let mladšího muže.
Seděla jsem u stolu a popíjela prosecco, když jsem si všimla, jak se na mě dívá. Vysoký, štíhlý, s tmavými vlasy a ostře řezanou tváří – zkrátka muž, který by spíš mohl být idolem mých dcer než objektem mé touhy. Ale jeho oči na mě spočinuly až příliš dlouho, než aby šlo jen o náhodu.
„Nechcete si zatančit?“ oslovil mě o chvíli později. Překvapeně jsem zvedla hlavu – byl to on. Mladý, pohledný svědek ženicha. Překonala jsem rozpaky a přijala.
Na parketu jsme se smáli, jeho ruka mi lehce sklouzla po pase a jeho tělo se tisklo k mému. Bylo to tak přirozené, že jsem zapomněla na svůj věk. Byl galantní, ale v jeho dotecích byl jasný záměr.
Později na baru jsme si povídali o všem možném. Přiznal, že ho přitahují starší ženy, že obdivuje jejich jistotu a zkušenosti. Ucítila jsem jeho prsty na svém stehně. Pod stolem, skryté před zraky ostatních, se jeho doteky stávaly odvážnějšími.
„Půjdu si nahoru pro svetřík, začíná mi být zima,“ řekla jsem, jen abych měla záminku odejít. Netušila jsem, jestli se odhodlá jít za mnou – ale šel.
Dveře pokoje se sotva zavřely a už mě líbal. Hladově, vášnivě, jako by mě chtěl mít celou hned teď. Jeho ruce bloudily po mém těle, svlékaly mě s jistotou, která překvapila i mě. V jeho očích nebyla vášeň mladíka bez zkušeností, ale muže, který ví přesně, co dělá.
Když mě položil na postel, cítila jsem se znovu mladá, krásná a žádoucí. Jeho rty putovaly po mém krku, ramenou, bříšku… Každý dotek mě rozechvíval až do morku kostí. Držel mě pevně, ale zároveň jemně, jako bych byla vzácný poklad, který nechce poškodit.
Milování s ním bylo něco mezi ohněm a něžností. Věděl přesně, kde se mě dotknout, kam nasměrovat rty i prsty. Bylo to vášnivé, ale i plné něhy – jako by mi četl myšlenky a znal všechna tajemství mého těla.
Když jsme oba vyčerpaně leželi vedle sebe, usmál se na mě a pohladil mě po vlasech. „Tohle by stálo za zopakování,“ řekl tiše.
Uvědomila jsem si, že ať už se tohle stane jen jednou, nebo to bude pokračovat dál, něco uvnitř mě ožilo. A ten pocit byl k nezaplacení.
