Článek
Den jako každý jiný. Sedím za recepčním pultem banky, elegantní, v kostýmku, decentní líčení, na ruce svůj oblíbený prsten. Klienti přicházejí, odcházejí, pár jich mi věnuje úsměv, sem tam kompliment. Na takové věci jsem si už zvykla. Co mě ale poslední měsíce překvapuje, jsou mladí muži – sebevědomí, drzí, a očividně rozhodnutí zkusit štěstí.
Bylo pondělí, když za mnou přišel David, třicátník s pronikavým pohledem. Potřeboval pomoci s nějakým dokumentem, ale jeho oči říkaly něco úplně jiného než slova. Požádal mě o můj e-mail – prý pro případ, že by potřeboval další radu. O dvě hodiny později mi napsal: „Rád bych vám poděkoval osobně. Co děláte dnes večer?“
Nevinná káva, která skončila v ložnici
David mě pozval na kávu do malého bistra kousek od mé práce. Seděl naproti mně, hrál si s lžičkou a já cítila, jak mě jeho oči doslova svlékají. „Musím vám něco říct,“ začal po chvíli. „Víte, já mám slabost pro ženy, jako jste vy. Silné, krásné, sebevědomé. Vy to všechno máte.“
Cítila jsem, jak se mi horko šíří po těle. Ano, bylo to lichotivé a taky vzrušující. Když mě později vzal za ruku a navrhl, že bychom mohli zajít někam na víno, neřekla jsem ne. Večer pokračoval u něj doma, kde mi ukázal nejen svůj vinný sklípek, ale taky postel, kterou jsem druhý den ráno opouštěla s úsměvem na tváři.
Ve vířivce se zajíčkem
Pak přišel Radek. Potkali jsme se na akci, kde naše banka pořádala setkání s klienty. Měl na sobě perfektně padnoucí oblek, v ruce skleničku prosecca, a když mě spatřil, okamžitě se ke mně vydal. „Vy tu pracujete?“ zeptal se s úsměvem, který mohl roztavit ledovec.
Povídali jsme si, smáli se, a já cítila, jak mezi námi jiskří vzduch. Později večer, když už většina hostů odešla, mi navrhl, jestli bych s ním nechtěla zůstat ještě chvíli. Skončili jsme u něj na terase, v jeho vířivce. Pod hvězdami mi ukázal, že mladí muži mají nejen energii, ale taky kreativitu.
Večery, co mě dobíjejí
A pak tu byl Tomáš. Ten byl snad nejmladší – sotva třicet, ale tak šarmantní, že by okouzlil snad každou ženu. Seznámili jsme se náhodou, když potřeboval poradit s nějakým papírem, a během pár minut jsme přešli od bankovních záležitostí k otázce: „Co ráda děláte ve volném čase?“
„Občas zajdu na dobré víno,“ odpověděla jsem. „Co vy?“
„Rád trávím večery s krásnými ženami,“ odpověděl s takovým výrazem, že jsem okamžitě věděla, kam míří. Za dva dny jsme se sešli v útulné vinárně, kde mě jeho ruce hladily pod stolem, zatímco mi do ucha šeptal, že si ještě nikdy neužil tak smyslnou konverzaci. A já mu věřila.
Proč to dělám?
Mladí muži mě dobíjejí energií. Líbí se mi, jak se snaží. Jak mě obdivují za to, že jsem sama sebou, že se nesnažím být někým jiným. A co je na tom nejlepší? Já už nemusím nikomu nic dokazovat. Užívám si jejich komplimenty, jejich doteky, jejich vášeň – a oni si užívají mě.
Každý z těchto příběhů je jiný, každý z nich má své kouzlo. A i když to někdy končí u nich v posteli, nikdy toho nelituju. Život je příliš krátký na výčitky. Mám šedesát let, ale díky těmhle zážitkům se cítím na dvacet. A kdo ví, který zajíček mi příště ukáže, že věk je opravdu jen číslo.
Děkujeme čtenářce Veronice za pikantní životní příběh a přejeme, ať ji i nadále život a zajíčci baví.
Jsme i na instagramu, přidejte se zde.
Váš příběh, like a sdílení potěší.
