Článek
Jana se tu noc cítila zvláštně. Bylo jí sedmnáct, měla na sobě krátké červené šaty a voněla po vanilce. S kamarádkami vyrazila na diskotéku, kde se všechno třpytilo od světel reflektorů a vzduch byl těžký alkoholem a potem. Už dlouho si přála zažít tu chvíli. Chtěla to mít za sebou. A Adam byl přesně ten typ kluka, kterému to chtěla dovolit.
Byl starší, sebevědomý, měl hluboký hlas a ty správně drzé oči. Už několikrát po ní pokukoval, a když jí dnes zašeptal do ucha, že je nádherná, věděla, že se to stane. Vzala ho za ruku a nechala se vést ven, do tmy za klub, kde jim dělaly společnost jen odpadkové koše a opilí kluci, co tam kouřili trávu.
Políbil ji. Voněl po cigaretách a levném pivu. Ruce měl horké, dychtivé. Nebyl něžný, spíš netrpělivý, trochu hrubý. Jana cítila, jak se jí srdce divoce rozbušilo, a když se k ní přitiskl, najednou si nebyla jistá. Bolelo to. Ale neřekla nic. Chtěla být dospělá. Chtěla být jako ostatní holky, co si pak povídaly o tom, jaké to bylo.
Když bylo po všem, zapnul si zip a natáhl si tričko. „Byla jsi skvělá,“ řekl a usmál se.
Cítila se podivně prázdná. „Ozveš se mi?“ zeptala se potichu. „Jasně, princezno,“ odpověděl, vtiskl jí rychlou pusu na čelo a zmizel zpátky do klubu.
Neozval se. Ani druhý den, ani ten další. Nepřišla žádná zpráva, žádný hovor. Kamarádky jen pokrčily rameny – co jiného čekala?
Janu to bolelo. Nejen to, co se stalo, ale i ten pocit, že pro něj byla jen jednou z mnoha. Ale navzdory tomu všemu – navzdory bolesti a hrubosti – v ní něco zůstalo. Něco, co se jí líbilo. Něco, co chtěla znovu prožít.
A tak, když o pár týdnů později potkala jiného kluka s drzým pohledem, už se usmála jinak. Už věděla, že tentokrát to bude jiné. A že tentokrát to bude pro ni.
Autorsky zpracováno.
Další pikantnosti hledej na našem instagramu zde.
