Článek
Sedím u stolu s ranní kávou, v jedné ruce hrnek, ve druhé telefon. Každé ráno začíná stejně – probudit děti, připravit snídani, zkontrolovat školní tašky a vypravit je do školy. Moje žena odešla před dvěma lety, takže na všechno jsem zůstal sám. Nejstarší syn má patnáct, nejmladší dcera čtyři. A já? Já jsem táta na plný úvazek.
Být otcem na plný úvazek
Není to práce, která by byla placená, ale je to práce, která mě zaměstná od rána do večera. Když si lidé představí otce na rodičovské, většinou vidí muže, co si „užívá volno“. Jenže realita je jiná. Můj den je rozdělený mezi péči o děti, domácnost a řešení úředních věcí.
Žijeme v menším bytě na sídlišti. Nájem pokrývá příspěvek na bydlení, živíme se díky dávkám a přídavkům na děti. Pracovat? To by bylo fajn, ale kdo by se postaral o malou, když školka má omezenou kapacitu a soukromou si nemůžu dovolit?
Pohled společnosti
Lidé si myslí, že kdo bere dávky, je lenoch. Že jen natahuje ruku a nechce se mu pracovat. Ale zkuste si žít z toho, co dostanete od státu. Po zaplacení nájmu a energií zbyde jen na jídlo a základní potřeby. Na nové oblečení? Na dovolenou? Na kroužky pro děti? Zapomeňte.
Někdy cítím, že mě okolí odsuzuje. „Chlap by měl makat,“ slýchám. Ale kdy? V noci, když děti spí? Nebo mám nechat nejstaršího syna, aby se staral o sourozence místo školy? Mám si najít partnerku jen proto, aby mi pomohla?
Co bude dál?
Nechci zůstat na dávkách navždy. Až nejmladší začne chodit do školy, plánuju si najít práci. Jenže kdo zaměstná chlapa, co měl několik let „pauzu“ kvůli dětem?
Dnes mě živí stát, ale snažím se, aby moje děti měly lepší budoucnost. Chci, aby studovaly, aby jednou měly na výběr. Aby nemusely řešit stejné otázky jako já.
Život na dávkách není volba. Je to někdy jediná možnost, jak přežít. A já jsem rád, že alespoň nějaká existuje.
Autorsky zpracováno.
Další příběhy na našem instagramu zde.
