Článek
Jsem Romka, mám pět dětí a žiju z dávek: Jak vypadá můj život
Jmenuji se Lenka, je mi 35 let, a žiju v České republice. Mám pět dětí ve věku od tří do čtrnácti let. Žijeme v pronajatém bytě na malém městě. Ano, je pravda, že moje rodina žije převážně z dávek. Není to jednoduché, ale snažím se, aby naše děti měly co nejvíce stability a klidu.
Dávky, na které máme nárok
V České republice existuje několik typů sociálních dávek, které nám pomáhají zvládat život. Zde jsou ty, které pobírám:
- Přídavky na děti
Jde o dávku pro rodiny s nízkými příjmy, která pomáhá s pokrytím nákladů na děti. Na každé z mých pěti dětí dostávám tuto podporu. Výše přídavků se odvíjí od věku dítěte a našich celkových příjmů. - Příspěvek na bydlení
Tato dávka nám pomáhá pokrýt náklady na nájemné a energie. Protože žijeme v pronájmu a příjmy naší rodiny jsou nízké, je příspěvek na bydlení klíčovou částí našeho rozpočtu. - Doplatek na bydlení
V případech, kdy příspěvek na bydlení nestačí, můžeme žádat o doplatek, který pokrývá zbývající část nákladů spojených s bydlením. - Rodičovský příspěvek
Nejmladšímu dítěti jsou tři roky, takže ještě stále pobírám rodičovský příspěvek, který je určen pro rodiče dětí do čtyř let. Měsíční částka závisí na zvoleném čerpání. - Příspěvek na péči
Jedno z mých dětí má lehkou formu zdravotního postižení, díky čemuž mám nárok na příspěvek na péči. Tato dávka je určena pro rodiny, které se starají o člena se zdravotními problémy. - Mimořádná okamžitá pomoc
V těžkých chvílích, například při rozbití pračky nebo nečekaných výdajích na školní potřeby, jsme využili i tuto jednorázovou pomoc. - Hmotná nouze
Pokud příjmy rodiny nestačí na pokrytí základních potřeb, stát poskytuje dávky hmotné nouze. Ty zahrnují příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení.
Jak vypadá můj den
Každé ráno vstávám kolem šesté hodiny. Starší děti připravím do školy a mladší zůstávají se mnou doma. Dopoledne se věnuji domácnosti – vaření, praní a úklidu. Děti se po škole učí a hrají si, občas s nimi zajdu na hřiště. Večer se všichni scházíme u televize, povídáme si nebo hrajeme deskové hry.
O víkendech navštěvujeme rodinu nebo pořádáme společné obědy. Snažím se, aby děti měly pevné rodinné zázemí. Mám radost, když se smějí a jsou spokojené. Peníze na zábavu a volnočasové aktivity nám sice často chybí, ale improvizujeme – vycházky do přírody nebo hry doma nám bohatě stačí.
Proč mi to nevadí?
Společnost mě občas soudí. Lidé si myslí, že zneužívám systém, ale já to tak nevnímám. Pečuji o svých pět dětí, což je plnohodnotná práce. Nemám možnost jít do zaměstnání, protože bych nezvládala starost o děti a domácnost. Navíc péče o dítě se zdravotním postižením vyžaduje hodně času.
Můj život není snadný, ale dělám vše pro to, aby mé děti měly lepší budoucnost. Chci, aby se vzdělávaly a jednou si mohly vybrat jinou cestu, než mám já. Dávky nám dávají šanci přežít a vychovat děti v klidu, což považuji za nejdůležitější.
Tento článek není žádnou výmluvou ani oslavou života na dávkách. Je to jen můj pohled na realitu, kterou každý z nás žije jinak.
Děkujeme Lence za námět na článek. Co si o tématu myslíte Vy? Dejte nám vědět do komentářů.
Nově jsme i na instagramu zde.
