Článek
Láska pod italským sluncem
Byla to dovolená snů. Slunce pálilo na bělostné pláže, moře se třpytilo jako rozlitý safír a vzduch voněl po citronovnících a slibech, které se zdály nekonečné. A mezi tím vším – on. Ital. Mladý, krásný, okouzlující.
Milovali jsme se tak, jak se to dělá jen ve filmech. Zapomněli jsme na čas, na realitu, na všechno, co existovalo mimo ten náš malý vesmír. Každé ráno mě budil polibkem, šeptal sladká slova, která se mi vpíjela pod kůži, a sliboval, že přijede. Že mě nenechá. Že mi koupí vesmír.
Jenže po návratu domů jsem zjistila, že mi něco nechal. Dvě čárky na testu. Dítě.
A kde je on? Pravděpodobně na Měsíci. Možná letěl až za Saturn, kdo ví. Telefon mlčí. Instagram zeje prázdnotou. Zůstaly jen vzpomínky a jeden malý život, který ve mně roste.
A tak teď sedím, ruce na břiše, a přemýšlím: Co dál? Co dělá matka samoživitelka, když jí láska utekla do vesmíru?
Nejprve brečí. Pak přemýšlí o potratech, ale to rychle zamítne. Pak hledá útěchu v čokoládě, vínu a ve slovech kamarádek, které ji střídavě litují a střídavě říkají „však to zvládneš“.
A nakonec? Nakonec pochopí, že na tom Měsíci je možná líp bez něj. Že ten malý človíček, co se narodí, bude její vlastní vesmír. Bez slibů. Bez lží. Jen čistá, skutečná láska.
Takže co teď?
Teď se postavím, nadechnu se a půjdu dál. Protože já možná nedostanu vesmír, ale dám život někomu, kdo pro mě bude celý svět.
Děkujeme čtenářce za pikantní životní příběh a nezbývá jen popřát:
Tanta fortuna per te! 🍀 Hodně štěstí!
Pokud se Vám naše přiběhy líbí, přidejte si nás na instagramu zde.
