Článek
Byla to náhoda, která změnila víc, než bych kdy čekal. Před rokem jsem se seznámil s Kristýnou, mladou policistkou, která mi doslova převrátila život naruby. Potkali jsme se v jedné malé kavárně na kraji města. Seděla tam sama, v uniformě, s kelímkem kafe a unaveným pohledem, který naznačoval, že má za sebou těžkou směnu.
Nevím, co mě tehdy popadlo, ale šel jsem za ní. Nejdřív byla odměřená, jen krátké odpovědi a zdvořilý úsměv. Ale pak jsem zkusil pár vtípků na téma policejních kontrol a rozesmála se nahlas. Ten smích mě dostal.
Jmenuje se Kristýna a je všechno, co byste si pod pojmem „osudová žena“ představili. Vysoká, štíhlá, s dlouhými blond vlasy, které si obvykle stáhne do pevného culíku. Její pronikavé modré oči mají zvláštní sílu – někdy vás probodnou přísným pohledem, jindy se v nich rozsvítí jiskra hravosti. A ten úsměv? Stačilo, aby se pousmála, a já byl ztracen.
Začali jsme si psát. Nejdřív jen tak – pár zpráv, pár vtípků. Pak přišla první společná večeře, která skončila delší nocí, než bych si kdy plánoval. Nebudu lhát – byla v tom spousta vášně, ale postupně i něco víc. Kristýna nebyla jen mladá a atraktivní, byla taky chytrá, vtipná a překvapivě citlivá.
Moje manželka je úplně jiná. Má už své roky, pár vrásek, šediny a kila navíc, která s věkem a pohodlím přišla. Není to výčitka – prožili jsme spolu spoustu let a ona je pořád má jistota. Ale s Kristýnou je všechno jiné. Spontánní. Zábavné. Je to jako návrat do mládí, kdy jsem se cítil živější a svobodnější.
Nedávno se stalo něco, co tenhle dvojí život dostalo na hranu. Jeli jsme s manželkou na výlet a na silnici nás zastavila policejní hlídka. A kdo jiný by se mohl vynořit z auta než Kristýna. V uniformě, s vážným výrazem a přísným pohledem – ale já v těch očích viděl tu pobavenou jiskru, kterou zná jen ten, kdo ví víc, než se navenek zdá.
Dobrý den, pane řidiči. Doklady prosím,“ pronesla formálně, ale koutky úst jí cukaly. Když jsem jí podal papíry, chvíli si je pročítala, pak se podívala na manželku a řekla: „Mohl byste vystoupit?
Manželka se na mě podívala zmateně. „Co se děje?“ zeptala se.
„Asi jen nějaká rutinní kontrola,“ odpověděl jsem, i když jsem si tím nebyl jistý.
Venku mě Kristýna s úsměvem provokativně pošeptala: „Tohle si nemůžu nechat ujít.“ Pak se s nadšením pustila do prohlídky auta – kufr, přihrádka, kapsy v bundě na zadním sedadle – všechno.
Když skončila, nasadila přísný pohled a pronesla: „Tohle vás bude stát tisícovku. Špatně upevněná SPZ.“
Při placení se ke mně naklonila a s úsměvem dodala: „Za tuhle scénu si zasloužím aspoň kafe.“
Když jsem se vrátil do auta, manželka se na mě podívala a řekla: „Teda, ta byla pěkně důkladná… ale docela sympatická. Aspoň nebyla protivná jako jiní.“
Jo, to byla,“ odpověděl jsem s úsměvem a nastartoval.
Cestou domů jsem přemýšlel, kam mě tahle hra na tenkém ledě ještě zavede. S Kristýnou je to vzrušující, ale vím, že kdyby pravda vyšla najevo, mohl bych ztratit víc, než si teď dokážu připustit.
Pro další pikantní příběhy slsduj náš instagram zde.
