Článek
Moje dcera si našla skvělého muže. Je chytrý, šikovný, vtipný a plný života. Rozumíme si s ním, je galantní, umí jednat s lidmi, a hlavně – má rád moji dceru. Skoro by to vypadalo jako ideální partnerství. Skoro. Má to totiž jeden zásadní problém: on už jednu ženu má. A nejen ji – i děti. A to všechno zůstává beze změny už pět let.
Když mi dcera tehdy poprvé s plachým úsměvem oznámila, že potkala někoho výjimečného, cítila jsem radost i obavy. Radost, protože každá matka chce pro svou dceru lásku, štěstí a pevné zázemí. Obavy, protože ten výjimečný muž nebyl volný. Měl závazky, měl rodinu, měl manželku, kterou údajně už dlouho nemiloval. A přesto s ní stále žil.
Uplynulo pět let. Pět let slibů, že rozvod je na spadnutí. Pět let čekání, kdy se má dcera stala nedobrovolně trpělivou ženou ve stínu. Každé Vánoce, každé narozeniny, každý Nový rok mi říká: „Mami, on říká, že to už nebude dlouho trvat.“ A já už nevím, co na to odpovědět. Protože to dlouho trvá. Pět let je dlouho. Pro dceru, pro mě, pro život, který jí mezitím utíká mezi prsty.
Měla bych být shovívavá? Měla bych jí říkat, ať vydrží, protože láska je silná a někdy se věci opravdu jen těžko řeší? Nebo bych měla být ta, co bouchne do stolu a řekne: "Proboha holka, vzpamatuj se! Kdyby to myslel vážně, už by to dávno udělal!"?
Nevím. Jen vím, že vnoučata, o kterých sním, asi nikdy neuvidím. Že moje dcera investovala svých nejlepších pět let do vztahu, který stále visí ve vzduchu. A že když se ho zeptá, kdy už bude konečně rozvedený, odpovídá neurčitě: „Pracujeme na tom.“ Neřekne „pracuji“, ale „pracujeme“ – jako by to bylo něco, co se děje samo od sebe, beze snahy, bez rozhodnutí.
Možná se mýlím. Možná jednoho dne ten rozvod skutečně přijde. Možná se dočkám svatby, vnoučat, normálního rodinného života pro svou dceru. Ale bojím se, že mnohem pravděpodobnější scénář je jiný. Že jednoho dne, až bude moje dcera o dalších pět let starší, on stále bude „pracovat na rozvodu“ – a ona si uvědomí, že její mládí skončilo v čekárně na něco, co nikdy nepřišlo.
A já, jako její matka, můžu jen přihlížet a doufat, že jednoho dne si uvědomí svou vlastní hodnotu dřív, než bude pozdě.
Děkujeme čtenářce za tento pikantní článek a přejeme, ať brzo práskne do koní a začne konat!
Jsme i na instagramu, pošlete nám i svůj příběh a dejte like zde.