Článek
Moje snacha mi ukradla syna
Mám dvě děti – kluka a holku. Oba už jsou dospělí, žijí své životy a obdarovali nás krásnými vnoučaty. Měla bych být šťastná babička, užívat si důchod a rodinnou pohodu. Jenže realita je jiná. Bojuji se svou snachou – ženou, která mi vzala nejen mého syna, ale i radost z rodiny.
Jak to začalo
Na začátku jsem byla nadšená, když si můj syn přivedl domů svou vyvolenou. Byla sympatická, usměvavá a měla plno nápadů, jak si zkrášlit život. Myslela jsem si, že budeme skvělý tým. Postupem času jsem ale začala cítit, že mě v něčem nepřijímá. Často mě opravovala, radila mi, co bych měla a neměla dělat, a neváhala otevřeně kritizovat můj způsob života.
Pak přišly děti. Těšila jsem se, že budu milující babička, která si užívá vnoučat. Jenže snacha začala rozhodovat, kdy a jestli je vůbec uvidím. Často mě odmítá s vysvětlením, že se „děti ještě necítí“, nebo že „mám zvláštní přístup k výchově“. Nejednou jsem si připadala, jako kdybych nebyla dost dobrá.
Peníze pro syna
Jedna z největších ran přišla, když nás syn se snachou požádali o finanční pomoc. Chtěli si koupit byt a tvrdili, že bez naší pomoci to nezvládnou. S manželem jsme souhlasili, protože jsme chtěli, aby se jim žilo lépe. Dali jsme jim značnou částku z úspor, které jsme si šetřili na důchod. Dnes toho lituji. Peníze zmizely, byt je napsaný jen na snachu a syn o tom odmítá mluvit. Kdykoliv to nadhodím, obrátí se to proti mně.
Když jsem chtěla pomoct
Vzpomínám si na případ, kdy byl jejich nejmladší nemocný. Nabídla jsem, že pomůžu a budu hlídat, aby si mohli oba odpočinnout. Snacha mě odmítla se slovy, že to zvládnou sami. Jenže za dva dny mi volal syn, že potřebují pomoc. Když jsem dorazila, snacha měla poznámky, že „jsem se přece neprosila“, a místo děkování jsem slyšela jen kritiku, že nedělám věci správně.
Vyčítá mi dárky
Jindy jsem k narozeninám vnoučat koupila dárky, o kterých jsem si myslela, že jim udělají radost. Snacha ale zareagovala s nesouhlasem. Prý jsou to „zbytečnosti“ a měla bych se raději zeptat, co potřebují. Při další příležitosti jsem se opravdu zeptala, co by bylo nejlepší, ale její odpověď byla: „Nic nekupujte, všechny potřeby máme.“ Byla jsem zklamaná, protože mi nedala prostor ani vyjádřit svou radost z toho, že jsem babička.
Odcizení syna
Jednou jsem se snažila otevřeně promluvit se synem o tom, jak se cítím. Místo pochopení mi řekl, že „musí držet se svou ženou“ a že bych měla respektovat jejich hranice. To mě zlomilo. Můj vlastní syn, kterého jsem vychovala, se mi odcizil a připadá mi, že s ní teď tvoří spojenectví proti mně.
Co říká snacha
Snacha má svůj vlastní pohled. Tvrdí, že jen chrání svou rodinu a nastavuje hranice. Prý je mám tendenci přehnaně zasahovat do jejich života a nerespektuji jejich rozhodnutí. „Vaše rady nejsou vždy žádané, a když kritizujete můj způsob výchovy, bolí mě to. Chci pro děti to nejlepší, a proto dbám na to, kdo je ovlivňuje,“ řekla mi jednou přímo. Ačkoliv se snaží vystupovat rozumně, její jedové poznámky a odmítavý postoj mě ničí.
Dopad na můj život
Dělám vše pro to, aby byl v rodině klid. Chodím k psychologovi, snažím se pochopit, kde jsem udělala chybu, a hledám způsoby, jak situaci změnit. Bohužel vztahy jsou napjaté a můj manžel je z toho všeho také vyčerpaný. Po 40 letech manželství jsme se nikdy nehádali tolik jako teď.
Co dělat?
Vím, že nejsem dokonalá. Ale není spravedlivé, že mě snacha vykázala z života mého syna a vnoučat. Ráda bych našla cestu k usmíření, ale nevidím, jak to udělat, když je vše, co řeknu, otočeno proti mně. Snacha mě vidí jako hrozbu, ale já jen chci být babičkou, která může objímat své vnoučata a pomáhat, když je to potřeba.
Poradíte mi, jak se z toho nezbláznit a jak zachránit vztah s mým synem?
Děkujeme čtenářce za životní příběh a držíme palce, ať se to brzo zlepší.
Nově jsme i na instagramu, přidejte si nás zde. Můžete nám poslat i Váš příběh, rádi jej zvěřejníme.
