Článek
Lítám často a lítám v byznysu.
Lítání se pro mě stalo rutinou. Byznys, schůzky, nová města, noví lidé. Každý let má svou atmosféru, svá pravidla, ale jednou, na trase do Valencie, se stalo něco, co narušilo mou obvyklou rutinu.
Všiml jsem si jí už během letu. Letuška – mladá, krásná, s úsměvem, který rozsvítil i ten nejtemnější den. Služba jí šla od ruky s lehkostí, vášeň pro její práci z ní doslova sálala. Nešlo si jí nevšimnout. Na konci letu jsem vystoupil a mířil si to rovnou k zavazadlům. A tam stála.
Byla stále ve své dokonale upraveném uniformě, upravená, sebevědomá, a přitom trochu jiná – jako kdyby na něco čekala. Když jsem došel blíž, usmála se a promluvila: „Mám teď tři hodiny volno, než letím zpátky.“ Ten okamžik měl zvláštní napětí. Naše pohledy se setkaly a já pochopil, že to není náhoda.
Neváhal jsem. Vzal jsem taxík a zamířili jsme do blízkého hotelu. Za malou chvíli nás čekala hodina, která byla snad tou nejvášnivější v mém životě. Ta žena nebyla jen krásná – byla naprosto strhující. Každý její pohyb, každý úsměv, všechno to bylo spontánní a upřímné.
Když jsme se loučili, měla v očích něco zvláštního. Možná radost, možná vzrušení, možná lehký stesk, že ta hodina uběhla tak rychle. A pak byla pryč – zpátky na svou palubu, zpátky do vzduchu, kde vášeň a volnost jdou ruku v ruce.
Dodnes na ten okamžik vzpomínám. Bylo to jedinečné setkání, které mě utvrdilo v tom, že život není jen o byznysu a schůzkách. Občas stačí malá chvíle, náhoda, a vše dostane nový rozměr.
Díky za pikantní příběh a pošlete nám klidně i ten Váš.
Třeba přes instagram. Dejte nám like zde.
