Článek
Bylo mi 20, bydlela jsem na koleji a můj život byl klasický mix zkoušek, brigád a pokusů vyznat se v tom, co vlastně od života chci. A pak přišel táta. Posadil si mě v menze (ano, tam, kde se podává ta slavná „omáčka UHO“) naproti sobě. Jeho první věta byla: „Rozvádíme se.“ Polkla jsem knedlík a odpověděla: „No jo, to se stane.“ Ale co jsem nečekala, bylo pokračování: „A brzy bych ti rád představil Karla.“
Kdo je Karel?!
V tu chvíli mi zaskočilo. Karel. „A kdo je Karel?“ vypravila jsem ze sebe s předstíraným klidem. Táta se na mě podíval s úsměvem, jako kdyby mi právě sdělil, že koupil nový gauč. „Můj partner. Víš, já to věděl celý život, ale až teď jsem se rozhodl pro coming out.“
Coming out. Slova, která vám změní pohled na vlastní rodinu. Chtěla jsem být cool. Podpořit ho. Říct: „Super, tati, hlavně že jsi šťastný!“ Ale místo toho mi hlavou prolétla spousta otázek. Co máma? Co sousedky v našem malém městě, které sledují každou rodinnou novinku, jako kdyby to byla telenovela? A co já? Jak se mám cítit, když můj táta, o kterém jsem si myslela, že ho znám, najednou randí s Karlem?
A pak jsem se vrátila na kolej.
Doma mezitím začalo rodeo. Máma se zhroutila. Představte si hysterickou scénu, při níž mamka trhá svatební fotky, zatímco za oknem probíhá sousedka, která okamžitě píše status na Facebook: „Pan Novák má Karla!“
Já se snažila dělat prostředníka, což je role, kterou bych nikomu nepřála. Máma plakala, že prožila dvacet let ve lži. Táta ji uklidňoval, že to nebyla lež, že ji měl rád, jen… jinak. Já mezitím hledala způsob, jak zachovat klidnou hlavu a nezhroutit se taky.
Co jsem se naučila?
- Nech ho vysvětlit, co cítí. Coming out je obrovská věc. Pokud s tím táta čekal celý život, znamená to, že se sám sebou pral. Nejtěžší je přijetí. Jak jeho, tak tvoje. Neodsuzuj. Zeptej se. A poslouchej.
- Vymez si hranice. Táta mi hned další týden nabídl večeři s Karlem. Nebyla jsem připravená. Bylo v pořádku říct: „Potřebuju čas.“ Nikdo tě nemůže nutit zvládnout to hned.
- Měj plán pro mámu. Jestli se máma hroutí, podpoř ji. Nejen slovy, ale i činy. Pomoz jí najít psychologa, vem ji na výlet, dej jí pocit, že není sama.
- Zapoj humor. Protože jakmile se zasměješ, najdeš sílu zvládnout cokoliv. Táta jednou na večeři s Karlem prohlásil: „Víš, že Karel umí nejlepší svíčkovou? Ty ji zbožňuješ.“ A já jen: „Tak to máš bod, Karle. Máma nikdy svíčkovou nedělala.“
- Nebuď oběť. To, že táta má Karla, neznamená, že tvůj svět skončil. Je to jeho život. Ty máš svůj. Pokud máš vztah, nezapomeň na partnera. A klidně o tom mluv. Můj kluk se stal mou největší oporou, když jsem měla pocit, že se můj svět rozpadá.
A co dnes?
Uplynulo pár měsíců. Máma si našla nový koníček – chodí na kurzy malování. Táta s Karlem pořádají v našem malém městě charitativní večírky a pomalu se z nich stává „cool pár“. A já? Já jsem se naučila, že rodina může vypadat jakkoliv, pokud je v ní láska.
Občas si sednu, zavolám tátovi a Karla pozdravím. V hlavě už vím, že jejich svíčková je fakt nepřekonatelná.
Takže rada na závěr? Všechny velké životní změny zvládneš. Jen to chce čas, pochopení – a občas i trochu humoru.
Děkujeme čtenářce za opravdu pikantní životní příběh a přejeme, ať se rodičům i Karlovi daří.
Jména a místa byla upravena.
Přidejte si nás na instagramu a pošlete nám i ten Váš životní příběh zde.
