Článek
Noční rituál ve třech
Město za okny pulzuje životem, ale za našimi dveřmi se odehrává úplně jiný příběh. Tady nejsou žádná pravidla, žádné limity, jen touha, která se vznáší ve vzduchu stejně jako vůně drahého parfému a sotva slyšitelné tóny hudby.
Moje žena dnes vypadá jako bohyně. Černé krajkové prádlo objímá její dokonalé křivky, odlesky hedvábí kloužou po jejích stehnech a pohled, který mi věnuje, je směsicí výzvy a pobavení. Ví, co přijde. Má to pod kontrolou – vždycky má. A já ji v tom nechávám.
Vedle ní sedí ona – dívka, kterou jsme dnes večer přivedli do našeho světa. Mladší, nervózní, ale s jiskrou v očích. Moje žena se k ní lehce nakloní, konečky prstů přejede po jejím zápěstí, pak po klíční kosti. Ten dotek je jako rozkaz i příslib.
Není třeba slov. Víme, kam to směřuje. Skleničky vína na stolku zůstávají nedopité, protože najednou je tu něco mnohem silnějšího. Moje žena si bere iniciativu – pomalu, hravě, ale s naprostou jistotou. Jemné polibky na krk, prsty, které kloužou po hladké kůži, a vzrušené povzdechy, které naplňují prostor.
Prádlo padá na zem, odhalují se tvary, pohyby se stávají odvážnějšími. Proplétají se jako tančící stíny, střídavě se dotýkají, ochutnávají, vzrušení narůstá. Sleduji je – jak se jejich těla spojují, jak jejich touha přechází ve vír smyslných okamžiků.
Čas přestává existovat. Jsou jen doteky, vzdechy, divokost a něha zároveň. Každá chvíle je jako exploze emocí, vrstvy studu se dávno rozpustily.
Když nad ránem padáme do polštářů, unavení, ale naprosto uspokojení, moje žena se na mě usměje tím způsobem, který říká jediné: „Příště to bude ještě lepší.“ A já vím, že má pravdu.
Autorsky zpracováno.
Mrkněte i na náš instagram zde.
