Článek
Z deníku trenéra: Za hranicí hřiště
Vždycky jsem věřil, že fotbal není jen sport – je to vášeň, způsob života. Už od mladých let jsem se hýbal, trénoval, formoval tělo i mysl, a to všechno mě nakonec přivedlo na místo, kde jsem teď: trenér dětského fotbalového oddílu na malém městě. Možná to zní jako klidná a jednoduchá práce, ale opak je pravdou. Na tom hřišti se odehrávají příběhy, které by nikdo nečekal.
Bylo to vlastně docela nenápadné, jak to celé začalo. Když jsem přebral tým, vnímal jsem hlavně děti, jejich nadšení a energii. Ale postupem času jsem si nemohl nevšimnout, že někteří z rodičů – především maminky – mě pozorují s větším zájmem, než bych čekal. Nejdřív jsem tomu nepřikládal význam. Jenže jejich pohledy, dotazy, někdy i drobné dotyky při rozhovoru… to vše mělo svůj podtón.
První byla Lenka. Rozvedená, se synem, který byl jedním z nejlepších hráčů v týmu. Jednou po tréninku mě požádala, jestli bych se mohl podívat na jeho individuální techniku. Když jsem souhlasil a dorazil k nim domů, bylo mi hned jasné, že ta „technika“ není to hlavní, co ji zajímalo. Ve chvíli, kdy její syn odešel spát, zůstali jsme sami v obýváku. Pohledy byly delší, slova zbytečná. Tehdy to mezi námi začalo.
Pak přišla Jana, jedna z těch maminek, co na první pohled působí nevinně. Její manžel byl věčně pryč a ona hledala rozptýlení. Někdy po městských turnajích, když ostatní odcházeli, zůstávala poblíž s lahví vína a širokým úsměvem. Jednou jsme se zdrželi déle, než bylo zdrávo, a od té doby mi psala častěji, než by bylo nutné.
Míral jsem si hranice, ale někdy bylo těžké říct ne. V tom malém městě, kde každý každého zná, jsme museli být opatrní. Každé setkání bylo jako tanec na tenkém ledě. Nikdy jsem nedovolil, aby to zasáhlo mou práci nebo tým. Bylo to tajemství, které zůstávalo za hranicí hřiště.
Nešlo o to, že bych se vyžíval v těch vztazích. Bylo to spíš o té chemii, nevyřčené přitažlivosti, která někdy přirozeně vznikne. Věděl jsem, že každý pohled, každý dotyk je rizikem, ale v těch chvílích se to zdálo správné. A zatímco děti dávaly góly na trávníku, jejich maminky hrály svou vlastní hru, kde já byl součástí plánu.
Děkujeme čtenáři za zaslání námětu na článek, jména jsme upravili.
Zašlete nám i Vy Váš příběh.
