Článek
Zakázané kouzlo kancelářské noci
Bylo mi něco přes dvacet a právě jsem nastoupil na svou první seriózní práci. Nové prostředí, nové výzvy – a především ona. Moje vedoucí. Žena, která na sebe strhávala pohledy, kamkoli vkročila. Vždy elegantní, vždy sebejistá. Její vysoké podpatky klapaly po podlaze s neomylnou jistotou, její šaty obepínaly tělo s dokonalou dráždivostí a výstřihy… ty rozhodně nebyly náhodné.
V kanceláři panoval respekt, ale i něco nepojmenovatelného, něco, co jiskřilo mezi námi pokaždé, když se naše pohledy setkaly. Nikdy se to nevyslovilo nahlas, ale oba jsme to cítili.
Osudný večer
Ten večer jsme zůstali v kanceláři sami. Kolegové už odešli, ale my dva jsme museli dodělat poslední část projektu. Práce nám šla od ruky, ale napětí ve vzduchu bylo téměř hmatatelné.
A pak se to stalo. Zatímco jsem se soustředil na monitor, uslyšel jsem jemné cinknutí. Otočil jsem se a viděl ji – stála u stolu se dvěma sklenkami červeného vína, pousmála se a podala mi jednu.
Krátká pauza?“ její hlas byl sametový, s nádechem pobavení.
Přijal jsem sklenku a upil. Víno bylo skvělé, ale vůbec jsem ho nevnímal. Jediné, co jsem viděl, byla ona. Sedla si na okraj stolu, překřížila nohy a její sukně se nepatrně vyhrnula. Byla si toho vědoma – a mě tím přiváděla k šílenství.
„Měl bys občas vypnout. Jsi až moc snaživý,“ pousmála se a její prst přejel po okraji sklenky.
Překročení hranice
Nevím, kdo udělal první krok. Možná já, možná ona. Ale najednou se naše rty setkaly v prudkém, hladovém polibku. Horkost mezi námi vzplála jako suchá tráva v plamenech. Víno zapomenuto, práce zapomenuta – zůstali jsme jen my dva.
Její ruce mě pevně přitáhly k sobě, její tělo se tisklo ke mně a já mohl cítit její vůni, směs parfému a něčeho, co bylo jen její. Pod rukama jsem cítil hebkou látku jejích šatů, které se však brzy ukázaly jako pouhá překážka.
Ovinula nohy kolem mých boků, zády se opřela o stůl a já cítil její dech na svém krku. Každý dotek, každé tiché zasténání bylo jako další kapka do přetékající sklenice chtíče.
Bylo to dravé, spalující, neodvratné. V kanceláři, kde jsme ještě před chvílí jen pracovali, se odehrávala noc plná skrytých tužeb.
Druhý den
Ráno bylo jiná kapitola. Když jsem přišel do práce, už tam byla. Seděla u svého stolu, vypadala naprosto profesionálně, jako vždy. Když jsem prošel kolem, sotva na mě pohlédla, jen s nepatrným úsměvem, který mohl znamenat cokoli.
Jako by se nic nestalo.
Ale my dva jsme věděli, že se stalo. A že už to nikdy nebude stejné.
