Článek
Martine, začněme od začátku…
Pocházím z Českých Budějovic. Vystudoval jsem tady základní školu i gymnázium a následně jsem studoval dva roky na Masarykově univerzitě v Brně na Fakultě sociálních studií žurnalistiku a environmetální studia. Po covidu jsem přešel do Lednice na Mendelovu univerzitu na tříleté bakalářské studium oboru Zahradní a krajinářské realizace v programu Realizace a správa zeleně. Na to jsem navázal stejným dvouletým oborem na České zemědělské univerzitě v Praze, kde jsem studium letos zakončil státní zkouškou.
Kdy a proč jsi poprvé cítil potřebu zapojit se do veřejného dění?
Hodně času jsem trávil v rodném městě, často jsem se sem vracel. Už v raném věku jsem sbíral podpisy pod petice, šlo o tehdejší projekt Jižní spojky, silnice, která měla vést u nás v Havlíčkově kolonii přes Malý jez. Asi o pět let později jsem se zapojil do kauzy protipovodňových opatření na Malši. Opatření tak, jak byla navržena, by narušila ráz území Malého jezu, s čímž jsme nesouhlasili. To už jsem se spojil s iniciativou Zachraňme Malák, kde jsem poznal lidi, kteří měli velký potenciál a byli schopni na základě své propracované argumentace tuhle neblahou situaci zvrátit. Inspirativních lidí kolem mě přibývalo, České Budějovice jsou z tohoto pohledu trochu malý rybníček. Mohu jmenovat například Irenu Ševčíkovou z Domoviny za živé město, zástupceCyklo Budějovic nebo architekti z CBA - CBArchitektury. Tohle bylo prostředí, odkud od roku 2015 vznikla celá řada iniciativ, které mi byly blízké a dávaly mi smysl.
Co Tě přivedlo ke sdíleným kolům Rekola a cyklistice ve městě?
Během studia na gymnáziu v roce 2016 jsem vstupil do Rekol, což byla sdílená kola, která tady tenkrát fungovala na dobrovolné bázi. Dostal jsem se k cyklistice a dozvěděl jsem se i o parametrech, které rozhodují ve městě o kvalitě života. O dva roky později jsme s mým kamarádem Radkem Matouškem založili spolek Akční Budějčáci. Začali jsme nejen k problémovým lokalitám či plánovaným krokům města vyjadřovat sami. Jednalo se o kritické uskupení, vyjadřovali jsme své názory a často jsme je prezentovali i na zasedáních českobudějovického zastupitelstva. Následně vznikaly lobby aktivity v Parku Dukelská, ptali jsme se občanů, co by v parku chtěli mít, jak by ho chtěli využívat. Natáčeli jsme videa, které jsem pak na radnici zastupitelům přehráli. Park Dukelská byl revitalizován, i když musím říct, že my jsme už u těch dalších kroků nebyli. Byla na to vypsána architektonická soutěž, vybíralo se podle kvalit jednotlivých ateliérů, to ano, ale pak už do realizace promítly i jiné politické představy, než jsme měli my.
Jak ses angažoval dál?
Zkušenosti z Dukelské mě vedly k tomu, že jsem se sousedy z Havlíčkovy kolonie, kde bydlím, pustili do aktivit kolem znovuoživení parku u Mlýnské stoky v křižovatce ulic Mánesova a Čechova, to se povedlo dokončit v roce 2023. V té době jsem byl členem hnutí Občané pro Budějovice, i když ne na dlouho. Snaha kolem parků vlastně akcelerovala s kandidaturou Českých Budějovic do soutěže Evropské město kultury 2028. Díky projektu Kul.turista, který v každé části města dokázal přímo propojit aktivní a zajímavé lidi, jsem se poznal s dalšími osobnostmi, jež mě posunuly dál. Podal se pak společně projekt do participativního rozpočtu města, šlo o obnovu posezení a cesty kolem Mlýnské stoky. To už je téměř hotové. V této lokalitě nyní souběžně pracujeme na dalších projektech vylepšení životního prostředí, to se daří a já cítím, že tady mám velkou podporu především z řad řadových občanů. Teď už to běží tak, že změny k lepšímu vlastně iniciují sami sousedé, z toho mám fakt velkou radost. Komunita, z níž všichni těžíme, dokázala navrhnout a prosadit čtyři investiční akce za zhruba pět let.
Má petiční hnutí smysl?
Ano. Petice je vlastně jediná cesta, jak se oficiálně vyjádřit k nějakému problému, k něčemu, s čím nesouhlasím, je to rychlý prvek, který často může spojit lidi, jež jsou v odporu roztříštěni. Pak stačí, aby se našli tři petenti a vše se může spustit. Na první pohled to není vidět, ale za peticí je vlastně mnohem více než jen písemné vyjádření nesouhlasu. Je to impuls, jak se vzájemně poznat, pochopit a spojit síly, které pak mohou vést k silnějšímu proudu aktivit. Můžeme to pojmenovat jako znovuobjevování sousedství, které se před lety trochu ztratilo a nyní se k němu třeba i touto cestou vracíme.
Z čeho teď máš radost?
Těší mě, že se daří věcem v naší čtvrti. A také to, že my jako Piráti můžeme třeba na zasedání zastupitelstva města pro občany představovat určité zastání. Ve větších kauzách jako byly například Dům umění nebo Vávrovské rybníky jsme byli na místě a dokázali názory lidí interpretovat nebo jen zasvěceně předávat dál.
Jaké to je, když člověk přejde z pozice aktivisty do zastupitelstva?
Posunul jsem se i tím, že jako zastupitel mám lepší a rychlejší přístup k informacím. Myslím si, že se díky tomu na mě i více lidé obracejí. Když se něco děje, nejsem jako zastupitel na jednání omezen počtem vystoupení. Ve vyhrocených situacích zde může například občan říct veřejně svůj názor, ale už se do jednání nesmí vrátit. Sice je to v tu chvíli často velmi náročné, ale těší mě, že ho můžeme zastoupit a v tomto ohledu pomoci. Chtěl jsem si vyzkoušet být zastupitelem a vidět práci ve vedení města z opačné strany, než na kterou jsem byl zhruba šest let své občanské aktivity zvyklý. Zajímalo mě připomínkování, zákonné procesy i lidské měřítko. Mám díky svým zkušenostem „zvenku“ snad i širší zorné pole. V dalším volebním období bych chtěl pokračovat, ano, budu kandidovat.
Co bys chtěl pozměnit v kultuře práce zastupitelstva?
V politické rovině bych chtěl změnit práci zastupitelstva jako celku. Debaty se často vedou v osobní rovině a lidé mezi sebou spíše bojují, než aby využili své silné stránky a naopak se spojili. Samozřejmě, že jsme každý z jiné strany, ale myslím si, že pokud by se odhodily výstupy jen pro média a nejrůznější pózy, dosáhli bychom dohromady mnohem více. V rovině osobní mě trochu mrzí, že někdy mají občané až příliš vysoká očekávání, hodně si od mé pozice slibují. Mám své limity, chodím do práce a je tu omezený čas, v němž se nejrůznějším podnětům mohu věnovat. Jsem rád, když mě lidé kontaktují, svůj názor jim rád sdělím, ale vím, že všechno vyřešit nezvládnu.
Jaké jsou podle Tebe nejdůležitější kroky pro město v kontextu klimatických změn?
Hlavní cílem je udržitelnost všech věcí, které se realizují. Ať už jsou to květinové záhony nebo stromy. Doba i klima se mění daleko rychleji, než jsme schopni zaregistrovat. Proto je klíčové plánování a využití tzv. modro-zeleno-šedé infrastruktury. Využívá se odpadní a dešťová voda, vše se propojí se zelení. Tady v Českých Budějovicích to zatím ještě neděláme.
Co brání rychlejší realizaci?
Můžeme si to představit jako zachytávání co největšího množství srážkové vody a její skladování nebo dopravení pod zemí nebo přímo z okapu do záhonu k rostlinám. To jsou světové trendy, které jsou v Čechách zatím na začátku. A to je podle mě největší výzva v našem oboru, v životním prostředí města. Nás tady trápí nejen horko, ale i přívalové deště. Systémy, o kterých jsem mluvil, jsou lékem nejen na sucho, ale třeba i na dobu, kdy je vody moc. Pokyny, postupy a dokumenty, které popisují, co máme v těchto situacích dělat, jsou připraveny, strategie jsou propracovány. Myslím si proto, že teď není těžké začít, je to spíše politické rozhodnutí. Asi by bylo nutné zpracovat nějakou studii srážkových poměrů přímo v našem městě a podle toho navrhovat rozmístění zeleně a záhonů. To je věc, která nás čeká. Zelené tunely, stromořadí, skloubení s parkováním, hledání kompromisů. Cítíme, že to udělat musíme, ale zatím pro to nebyla politická podpora. Znovu to v nejbližší době chceme jako Piráti otevřít.
Jak vypadá Tvůj běžný pracovní den ve správě městské zeleně ve Strakonicích, kde teď pracuješ?
Mám tady na starosti státní správu, povoluji kácení dřevin, v mé náplni práce je agenda zaplevelených pozemků, správa, plán a rozvoj zeleně města, kontroluji stav stromů v terénu, spolupracuji s arboristy, kteří se na mou objednávku starají o dřeviny. V mé gesci je i péče o květinové výsadby, je to takový management na denní bázi. Vymýšlíme třeba osazení nových ploch, například kruhových objezdů, aby to bylo udržitelné a atraktivní. Obsahem mé práce je i odhad, jaký prvek se na místo více hodí, jestli květinová nádoba, záhon nebo strom. A samozřejmě pravidelně komunikuji s občany.
Má podle tebe smysl se aktivně zapojit do politiky?
Moje zhruba desetileté aktivní působení nejen v politice ukazuje, že můžeme relativně snadno okrašlovat místo, v němž žijeme. A ačkoliv se to nedá snadno změřit, zlepšujeme tím kvalitu našeho života. V hezkém a rozmanitém prostředí posilujeme nejen svou životní pohodu, ale chováme se z hlediska životního prostředí odpovědně. To je pro mě to klíčové.
